Články autora
Jednou dávno, ještě jako sebe-se-rozvojový holobrádek, nedochůdče, jsem seděl s hlavou v dlaních. V depresi a frustraci, že se mi nedaří, ať na sobě makám jak makám, dosáhnout něčeho “vesmírně důležitého”. Něčeho, co jsem moc chtěl (ne potřeboval, chtěl). Prostě chandra a temno v hlavě. Tak jak jsem tenkrát schlíple seděl a skučel, tak šel okolo mentor a utrousil: “BROUSÍŠ NŮŽ NA TUPÝ STRANĚ… SICE...
Hranice… Víte, (hlavně teď mluvím k mužům, i když ženy to mají podobně), co to jsou “hranice”??? Tak jasně, určitě… To je taková čára na mapě… Ano, to taky. Taky je to místo, kde stává chlápek v uniformě a kouká vám do pasu (cestovního) a do kufru (auta). Tak tyhle hranice ale taky úplně nemyslím. Včera, na introvečeru k výcviku Mužská síla, to bylo...
KONEC SÉRKY o HODNÉM KLUKOVI. (1. díl byl tady, 2. tady) Není to konec tématu. To je nekonečné, zatím…takže: Jednou jeden hezký klučík slýchával, když byl malý..: “Buď prosím hodný,…. bla bla bla. Nikdo se ale nepokusil mu pořádně a smysluplně vysvětlit, co to to “HODNÝ” opravdu znamená. Nikdo se nad tím totiž pořádně nepozastavil....
Navazuji na minulý článek o HODNÉM KLUKOVI. TOHLE JE JEN JINÁ VARIANTA VÝVOJE. ZAČÁTEK JE STEJNÝ – KONEC JINÝ. Jednou jeden hezký klučík slýchával, když byl malý: “Buď prosím hodný, maminku bolí hlava. Musíš to pochopit. Buď HODNÝ. Prosíííím.” “Buď prosím potichu, nedivoč nebo se budu zlobit a nebudu tě mít ráda.” “Musíš mi pomáhat, mám toho...
Jednou jeden hezký klučík slýchával, když byl malý: “Buď prosím hodný, maminku bolí hlava. Musíš to pochopit. Buď HODNÝ. Prosíííím.” “Buď prosím potichu, nedivoč nebo se budu zlobit a nebudu tě mít ráda.” “Musíš mi pomáhat, mám toho moc a když mi pomůžeš, tak … (bude odměna).” “Půjč holčičce svoje kolo. Ráda by se taky svezla. Jinak...
Přečetl jsem si post Zdeňka Webera – o projekcích… ********** Zahloubal jsem se pak v sobě a hledal “největší projekci” ve svém životě. Ten nejvíc zážitek s paní projekcí, na který jsem si vzpomněl. Nějaké její konkrétní, přízemní, polopatistické projevení. Nějaký příklad. Zavalilo mě to. Vlastně i překvapilo, kolik toho vlastně je, stále a pořád a všude. Jak říkala moje maminka [ imrvére...
Sedím teď ve vlaku (cestou do Brna na introvečer k výcviku Mužský výcvik). Tudum tudum tudum si plním tím, že trochu bilancuji… a taky jsem na minulém introvečeru v Praze dostal obvyklou otázku. Jak bych odpověděl, kdyby se mě někdo zeptal “proč jít do výcviku?”. Tematicky se to sešlo. Před pár lety jsem taky, i když z jiného důvodu, seděl v jiném vlaku (do Ostravy)...
V případě náhlého poklesu tlaku vzduch v kabině se nad vámi uvolní kyslíkové masky. Masku nejdříve nasaďte sobě a teprve potom dítěti anebo dalším cestujícím. Tohle slyšel každý, kdo někdy letěl dopravním letadlem a je to podle mě esence toho, co znamená nebýt hodným klukem. Stručná, jasná, pochopitelná. Prostě esence. Matka/Otec bez kyslíku svoje děti nezachrání. Ani nikoho...
Teď, v souvislosti s avízem “ke konci Hodného kluka”, mi blikla něčí reakce ve smyslu (budu parafrázovat), že: “Pokud bych nebyl Hodným klukem, byl bych případ pro přestupkovou komisi nebo prokurátora.” Nebo tak nějak. O moc víc v tom komentáři nebylo, tak těžko soudit, ale přece jenom mě to inspirovalo… Myslím si, že nebýt Hodným klukem nutně neznamená být...
