Proč nechodit do mužského kruhu

Dostal jsem záludnou otázku: „Proč nechodit do mužského kruhu? Co tam hrozí a o co by mohl člověk přijít?“
Vždycky jsem spíš odpovídal na otázku: „Proč na kruh jít?“ Výzvu přijímám a tady je několik bodů, proč do mužského kruhu nebo mezi muže „v kruhu“ nejít. Je to nebezpečný, nejistý, jako když lezeš do temné jeskyně. Nevíš, co tě tam čeká…

Takže :

• Především (ale nestane se to asi úplně hned a napoprvé) přijdeš o iluze.
• Třeba o iluzi, že jsi lůzr. V případě, že tě nikdy ani nenapadlo, že bys mohl být lůzr, mohlo by se ukázat, že (v něčem) lůzr jsi.
• Taky můžeš přijít o iluzi, že všechno v tvém životě je „v naprostém pořádku“. V případě, že máš iluzi, že je všechno v tvém životě „v nepořádku“, možná zjistíš, že to až tak není.
• Pravděpodobně tě potká zjištění, že asi bude třeba zvednout zadek, vyvinout úsilí a něco ve svém životě změnit. Zase tu ale platí i opačné, že pokud stále něco měníš, zjistíš, že i tuto strategii je možná třeba změnit.
• Velice nebezpečné (až na hranici hazardu) je to, že by se ti mohl rozšířit obzor a že bys mohl „zažít jinou realitu“ a zahlédnout, že tvoje hodnoty a představy o životě jsou poněkud vystředěné (zastaralé, cizí, hloupé,…)
• Můžeš zažít „traumatizující“ zážitek, kdy odhalíš, že všechna tvoje slavná vítězství a úspěchy (nebo prohry) jsou ve srovnání s příběhem někoho jiného…no jak to slušně říct?…úplná blbinka.
• Třeba zjistíš, že to, co považuješ za neměnné a skálopevné pravdy, je ve skutečnosti jinak.
• Může se ti stát, že přijdeš na to, že tvůj táta není vůl a že stojí za to mu zavolat a potkat se s ním.
• Že když ti děda jako malému klukovi něco říkal, platilo to tenkrát a tvoje děti tomu dnes nerozumí, i když jim to opakuješ do (jejich) zblbnutí.
• Může se stát, že když vypočítáš, co všechno pro rodinu děláš a (hrdě a rád) obětuješ, i kruh ti řekne, že jsi vůl a že bys měl taky trochu koukat na sebe a svoje potřeby, tak ty nebudeš (v první chvíli) ani tušit, co to vlastně pro sebe chceš.
• Může na tebe dopadnout depka z toho, že ačkoliv už jsi přečetl tolik knih, byl na tolika přednáškách a retreatech, jediné, co platí, je to, jaký jsi opravdu, teď a tady, a taky že jen „ukázaná platí“.

Sečteno podtrženo – to, co ti hrozí nejvíc, je, že se ti v kruhu zkalibruje kompas a ty zjistíš, že sice jedeš rychle, rozhodně a (možná) bezpečně, ale úplně špatným směrem. Nebo že jezdíš už drahně dlouho po okruhu, který, vůbec nikam ale vůbec nikam nevede… a hladové oko svítí.
A tak, pokud chceš dojet do svého opravdového cíle, tak nejspíš přijdeš o pohodlí, o teplé místo na gauči u telky, o investice…
A že budeš muset zastavit, rozhlédnout se, zeptat na cestu, možná couvnout a otočit se a pak vyrazit správným směrem.
Nechat za sebou balast a blbiny a znovu vyjet. Bez podrobné mapy, bez pojištění a odtahovky.
Je to dobrodružný a nejistý podnik určený jen pro „nezodpovědné“ šílence s vlastním názorem.

Jo je to risk si takhle nechat kruhem hrábnout do (s)vědomí. Lepší je to vůbec nepokoušet a pěkně si to „pytlíkovat“ postaru podle hesla „pokud to funguje, nešahej na to“.
Ta zásadní otázka, kterou v kruhu dostaneš (a budeš ji muset zodpovědět především sám sobě) je: „A fakt ti to funguje?“

A kdyby ani to nestačilo, a na kruh si se chystal, zeptej se někoho, kdo na nějakém kruhu opravdu byl.
Ale alespoň pětkrát, protože jinak o tom nic neví…
Jako teď ty.

Jo, je to nejistý podnik,…jako když lezeš do temné jeskyně.
Nevíš, co tam na tebe ze tmy tvého nevědomí vyskočí.
Ty sám,..