Jak jdu životem, potkávám lidi. Teď o prázdninách 2024 mi do života přišla paní Ivana Jakovenko…(trochu více u minulých podcastů). S Ivanou se občas sejdeme abychom natočili podcast. Takové povídání o životě a vnitřním a i vnějším světě. Tento podcast je o „svém správném místě“,…začne to nenápadně místem na parkovišti a… ale, jak to už s Ivanou bývá, bývá to povídání nakonec o něčem jiném co...
Výsledek, ať už chceme dosáhnout čehokoliv, ať si pod tím „výsledkem“ nebo “výkonem” představíme dosažení nějakého cíle, nějakého záměru, nějaké změny našeho života nebo třeba i naplnění vize a smyslu našeho života se dá vyjádřit rovnicí [výsledek = potenciál – omezení]. Často se v našem snažení snažíme podávat maximální výkon abychom dosáhli kýžený výsledek. Makáme, usilujeme se. A buď...
Jak jdu životem, potkávám lidi. Teď o prázdninách 2024 mi do života přišla paní Ivana Jakovenko…(více u předchozího podcastu). S Ivanou jsme natočili další podcast. Taky je podle mě dost podařený (jako i jiné beze mě na jejím kanále v herohero). Tentokrát mě zajímalo, (koho by ne?), jak se stát sám sobě zdrojem. V nahrávce se doslechnete, že není ani tak podstatné...
Jeden příběh z dávných dob. Možná je to z nějaké knihy, možná z filmu. Já to slyšel vyprávět… Jednou jeden generál se svojí suitou jel z nějaké inspekce u vzdálené jednotky v pohraničí. Jeli vlakem. Příjemně vytopený vagón. Venku vlezlo, mlha, mrholení. V kupé příjemné teplo, na stole nádobí od večeře, mapy a papíry s výkazy… Vlak zastavil na někde v lesích ztracené malé zastávce a generál, dva...
Odpouštění je nejvyšší duchovní disciplína. Od-pouštět. Pouštět… Osvobozovat se. Být volný od toho, co pouštíme. Je rozdíl, jestli si něco, nějakou křivdu, nějakou nepříjemnou nebo dokonce zraňující vzpomínku neseme s sebou nebo ji dokážeme odložit. Každý to známe. Každý z nás, tedy pokud už není uznávaným odborníkem na odpouštění, si v sobě neseme něco co „se stát nemělo“. Něco,...
Jak jdu životem, potkávám lidi. Teď o prázdninách 2024 mi do života přišla paní Ivana Jakovenko. Pomáhá mi přijmout a vlastně pustit některé moje zkušenosti. Odpustit sobě a odpustit ostatním. Né v křesťanském slova smyslu „odpouštím svým hříšníkům“ ale odpustit opravdově, sobě, v sobě, pro sebe. Skutečně… Je zajímavé si s Ivanou povídat. Vnímat a zkoumat její úhel pohledu. Jsem rád, že mám...
Jednou jeden kameník kutal horu, a když si utíral pot z čela, podíval se nahoru a uviděl slunce. A přál si být sluncem a jen svítit a zahřívat svými paprsky všechno pod sebou… i stal se sluncem. Podíval se pak dolů a vidí, že oblaka nedovolují jeho paprskům svítit až dolů na zem a tak si přál stát se oblaky. I stal se oblaky. Když v...
Ve vesmíru, v tom hlubokém hlubokém vesmíru prý funguje jedna taková záležitost, takové pravidlo, že když se díváme někam do dálky, na nějaké souhvězdí, na nějakou Galaxii, do hlubin toho vesmíru, tak vidíme nějaký obraz. Jenže ten obraz není přesný a pravdivý. A kdybychom se rozhodli tím směrem letět, tím směrem kterým koukáme a vidíme třeba tu Galaxii, tak k ní nikdy nedorazíme, protože...
„proč mě to potkalo?“, „proč zrovna mě?“, „proč zrovna teď?“, „proč zase?“,…
V našich životech probíhá neustála aktualizace, neustálá změna, neustálá interakce s okolním prostředím. Probíhá od prvního našeho miminkovského nádechu (a možná i dřív) a probíhat bude do toho posledního stařeckého. Tak je to správně, to je Život. Jenže bohužel to většinou není naším systémem, námi úplně vítáno. Je to totiž energeticky „nákladné“. Neustále se adaptovat… Nejraději bychom, aby vše zůstávalo jasné, stabilní a neměnné.
