Víkend "Pro-Žití"

Stres však není pouhá choroba, jde o symptom, že žijete život někoho jiného, pochodujete podle rytmu, který neladí s vašimi osobními tělesnými rytmy. Hrajete roli, kterou jste si nevytvořili, žijete podle scénáře napsaného cizí autoritou.
Deprese je více než nízká sebeúcta, jde o vzdálené první varování, že jste na špatné cestě a že v sobě něco potlačujete, ubíjíte, držíte pod zámkem a něčím opovrhujete.
Vyhořením vám příroda říká, že jste prožívali určitá hnutí mysli, ale že duše se jich neúčastnila, že jste zombie, člen davu živých mrtvých, náměsíčný.
A falešný optimismus pak ve vyčerpaném nervovém systému funguje jako stimulant.

(Mě bohužel už neznámý autor, trefil to...)

“Vikend Pro-Žití” je akce, která je zamýšlena a dizajnovaná tak, aby jsi si jejím absolvovaním doplnil svoji energetickou baterii pro další cestu svým Životem. S naplňenou nádrží, zazdrojovaný si můžeš Život užít. Nemusíš ho jen trpně prožívat a čekat až "něco skončí". Až zase bude trochu klidu...Nebude dokud nezměníš svůj postoj k sobě a ke světu. K Životu. A ten nezměníš dokud budeš podzrojovaný. S vybitou baterkou se nikam daleko nedostaneš. 

Náš (pozemský) Život, naše okolnosti, naše vztahy, naše... mají totiž takovou vlastnost, že umí být zahlcující. Spousta povinností, úkolů, požadavků. Nekončící fronta úkolů, doma i v práci. Nikdy nekončící fronta informací a podnětů. Zprávy, úkoly, povinnosti, požadavky.

Furt něco. Z toho by jednoho piclo. 

Pět dní shonu v práci. Pak šup na víkend, ve kterém chceme, potřebujeme, musíme stihnout co se dá a co se do pracovních dnů nevejde. Všude samé “musím”, “nesmím”, a jen málo "nemusím", "můžu", "chci". 

Jo. Umí to být zábavné, ta plnost všeho, ale ve skutečnosti je to jen určitý druh transu, který je dost zahlcující… Každopádně je to  v konečném dlouhodobém důsledku dost vyčerpávající. 

No a když to zahlcení a vyčerpání dosáhnou svojí kritické úrovně, tak spadneme do apatie a dezorientace. Vnímáme pak svůj Život jen jako prázdný, rutinní, nesmyslný sled dnů s občasným nádechem. Možná jen povzdechem,....
Ztratí se drive, zájem a motivace a jakékoliv naplňující směřování. Žádné světlo na konci tunelu...

V obou případech nám chybí radost a dostatek energie. To je důsledek vybité, nenabíjené baterie.
(Nechci strašit ale na úplném konci je vyhoření, deprese, rozpad,..). 

Lékem na oba stavy. Jak ten kdy ještě valíme Životem na plný pecky i na ten druhý, kdy už nikam nechceme, kdy už hlavně nic nechceme je poměrně jednoduchý.... 

Je prostě potřeba se občas zastavit. Vydechnout, odfrknout si. Vypnout. Odpojit se. Změnit prostředí. Změnit kolektiv. Potkat se v jiné a fajn společností. ZAZDROJOVAT SE. 
Odfrknout si. Uklidit si stůl. Kouknout se na “všechno” z nadhledu, z jiné perspektivy, z jiného úhlu pohledu. 

Často víme, že potřebuje na chvíli vypnout, máme totiž plno poviností a v jejich naléhavosti si neumíme najít čas se v tom zorientovat. Někdy si i naordinujeme nějakou pauzu, čas osamotě, ale pak když jsem sami nenanjdeme dost ochoty a odvahy se na to podívat. Samotní to nedokážeme protože samotní. Proto je dobrá skupina, ta pomůže. Sami sobě, sami, dokážeme být sobě nejlepším žalářníkem, skupina nám pomůže se odvážit. Podobné příběhy, podobné situace a různá řešení jsou inspirací... 

Je třeba vědomě seskočit z toho každodenního kolotoče. Vědomě.
Ne z něj spadnout, to bychom se potloukli. A prostě postarat se o sebe.. NABÍT SI DO PLNA BATERKU.

Ano, asi si říkáš, že si to odpojení, ten odfrk dovedeš zařídit. Třeba takový víkend v lázních. Nebo nějakou pouť přírodou. Aspoň sauna nebo projižďka na motorce... jo takový wellness je skvělý a určitě trochu pomůže. Trochu.
Nejspíš u toho ale nebudeš mít tak hodnotnou společnost stejně naladěných parťáků. A nebude tam tak komplexní potrava pro duši.

Dalším rozměrem “Víkendu Pro-žití” je totiž i jeho tematické zaměření.
Každý víkend má i naplň, která ti pomůže se v sobě a tvojí životní situaci zorientovat.

Získat náhled a nadhled, jinou perspektivu, a možná i kompetence poradit si s tím, co tě v Životě zaměstnává nebo tušíš/víš, že dřív nebo později zaměstnávat bude.
Možná už o svých klíčových (každý má nějaká klíčová) tématech víš. Možná už jsi na nich něco odmakal. Pak z nich můžeš na víkendu setřít prach a posunout se v nich dál... 
Každý z účastníků si na víkend veze svůj konkrétní příběh, situaci, kterou řeší. A v té sestavě, bezpečném prostředí, odpojený ze svého obyvklého prostředí se s ním dá dobře, budeš-li mít ochotu, pracovat. Prozkoumat ho, kouknout mu pod kapotu a uvidět východisko.
Některé naše věci potřebují aby je podržela skupina. Individuální terapie na ně nestačí a na semínář se nevejdou.
Každý jeden konkrétní příběh je osobní a zároveň je společný - inspirativní pro ostatní...

Namátkou hranice, vztahy, kariéra, hodnoklukovství, disciplína a denní rutiny, dary, odpouštění, životní záměr, hodnoty...
Víc o této potravě pro tvojí mysl i duši se dozvíš u každého konkrétního víkendu - k nabídce tudy.
(máš-li zájem o něco konkrétního, klidně se mi ozvy)

“Víkend Pro-Žití” je prostě příležitost nakrmit a zazdrojovat svoje tělo i duši. Odpočinout si, přijít na jiné myšlenky a něco se o sobě dovědět. Získat odpovědí na otázky, které máš před sebou a získat i otázky o kterých ani nevíš, že by sis je měl pokládat. Prostě podívat se na sebe z nadhledu, z jiné perpsktivy, z jiného úhlu pohledu.

A to všechno v přijímajícím, bezpečném, pohodu a růst podporujícím prostředí a sestavě.

Protože je to prostě libé setkání.
Je mi tam fajn. Lidem je tam fajn. Spolu je nám fajn...
Vidím, jak se účastníkům během víkendu "vrací barva do tváře a jiskra do očí". I mě.
Líbí se mi sledovat, jak se tam utužují stará a navazují nová přátelství a spolupráce.
Smějeme se spolu, vztekáme, dojímáme, pláčeme, chápeme se, hádáme, přijímáme a bereme se takový, jací zrovna jsme.
Bezpečně a s respektem. 

Nejvíc mě baví mě "pracovat" nad něčím konkrétním. A na víkendu "Pro-Žití" to jde dobře.
Každý si tam veze svůj konkrétní příběh, situaci, kterou aktuálně řeší. A my tam ten příběh, jeho zápletku můžeme zkoumat a rozplétat a hledat východiska. Bezpečně, citlivě, důvěrně.
Každý jeden konkrétní příběh je osobní a zároveň skupinový a inspirativní pro ostatní...

Relax, odpojení, odpičinek v hezkém a příjemném prostředí. Příroda, oheň, sauna, dobré jídlo,...to je prostě taky fajn.

Potřebuješ-li se k "Víkendu Pro-Žití" na cokoliv dalšího zeptat, něco dalšího se dozvědět, navrhnout, klidně se mi ozvi.
Budu rád.
mail: karel.tuma@ktuma.cz
mobil: 724 613 631

Předem děkuji za virální šíření...

Karel Tůma