Jak jdu životem, potkávám lidi… S Ivanou se občas sejdeme abychom natočili podcast. Takové povídání o životě a třeba o vnitřním a i vnějším světě. Tentokrát je to o tom vnitřním světě. Zeptal jsem se jak to tam běhá, funguje, jaká je vnitřní anatomie našeho nitra… a kam jsme se dostali si můžeš poslechnout tady. Pokud k tomu máš nějaký komentář, postřeh, dotaz,.....
Jak jdu životem, potkávám lidi. Teď o prázdninách 2024 mi do života přišla paní Ivana Jakovenko…(trochu více u minulých podcastů). S Ivanou se občas sejdeme abychom natočili podcast. Takové povídání o životě a vnitřním a i vnějším světě. Tento podcast je o „svém správném místě“,…začne to nenápadně místem na parkovišti a… ale, jak to už s Ivanou bývá, bývá to povídání nakonec o něčem jiném co...
Výsledek, ať už chceme dosáhnout čehokoliv, ať si pod tím „výsledkem“ nebo “výkonem” představíme dosažení nějakého cíle, nějakého záměru, nějaké změny našeho života nebo třeba i naplnění vize a smyslu našeho života se dá vyjádřit rovnicí [výsledek = potenciál – omezení]. Často se v našem snažení snažíme podávat maximální výkon abychom dosáhli kýžený výsledek. Makáme, usilujeme se. A buď...
Jak jdu životem, potkávám lidi. Teď o prázdninách 2024 mi do života přišla paní Ivana Jakovenko…(více u předchozího podcastu). S Ivanou jsme natočili další podcast. Taky je podle mě dost podařený (jako i jiné beze mě na jejím kanále v herohero). Tentokrát mě zajímalo, (koho by ne?), jak se stát sám sobě zdrojem. V nahrávce se doslechnete, že není ani tak podstatné...
Jeden příběh z dávných dob. Možná je to z nějaké knihy, možná z filmu. Já to slyšel vyprávět… Jednou jeden generál se svojí suitou jel z nějaké inspekce u vzdálené jednotky v pohraničí. Jeli vlakem. Příjemně vytopený vagón. Venku vlezlo, mlha, mrholení. V kupé příjemné teplo, na stole nádobí od večeře, mapy a papíry s výkazy… Vlak zastavil na někde v lesích ztracené malé zastávce a generál, dva...
Jak jdu životem, potkávám lidi. Teď o prázdninách 2024 mi do života přišla paní Ivana Jakovenko. Pomáhá mi přijmout a vlastně pustit některé moje zkušenosti. Odpustit sobě a odpustit ostatním. Né v křesťanském slova smyslu „odpouštím svým hříšníkům“ ale odpustit opravdově, sobě, v sobě, pro sebe. Skutečně… Je zajímavé si s Ivanou povídat. Vnímat a zkoumat její úhel pohledu. Jsem rád, že mám...
Jednou jeden kameník kutal horu, a když si utíral pot z čela, podíval se nahoru a uviděl slunce. A přál si být sluncem a jen svítit a zahřívat svými paprsky všechno pod sebou… i stal se sluncem. Podíval se pak dolů a vidí, že oblaka nedovolují jeho paprskům svítit až dolů na zem a tak si přál stát se oblaky. I stal se oblaky. Když v...
Co jsou to emoce? Potřebujeme je vůbec? K čemu? Nebudu se pouštět do dalších odborných studií a naučného textu. Těch je jistě všude k dispozici spousta a je jistě spousta jiných a mnohem povolanější odborníků a autorů… Já jsem praktik a v postatě jednoduchý chasník. Mně k pochopení světa pomáhají obrazy a podobenství. Ty, když je vstřebám pak zapadnou na nějaké místo ve mně a já...
„proč mě to potkalo?“, „proč zrovna mě?“, „proč zrovna teď?“, „proč zase?“,…
V našich životech probíhá neustála aktualizace, neustálá změna, neustálá interakce s okolním prostředím. Probíhá od prvního našeho miminkovského nádechu (a možná i dřív) a probíhat bude do toho posledního stařeckého. Tak je to správně, to je Život. Jenže bohužel to většinou není naším systémem, námi úplně vítáno. Je to totiž energeticky „nákladné“. Neustále se adaptovat… Nejraději bychom, aby vše zůstávalo jasné, stabilní a neměnné.
