Říká se, že jedenadvacet dní v řadě za sebou stačí k tomu, aby si člověk osvojil nějaký nový návyk. Třeba začal běhat, meditovat, psát si deník, dělat doma s rodinou council… (asi je na některé věci potřeba delší doba, ale to je pro teď jedno). Sedíme (skoro všichni) v domácím vězení už víc než 21 dní. Co jste se za tu dobu...
Představte si… dneska to bude to podobenství poněkud komplikovanější a možná i drsnější, bolestivější…takže, se pohodlně usaďte a jdeme na to. Představte si, že se rozhodnete (není důležité proč), jako nějaká skupina, kráčet stále rovně (proč ne?). Prostě si společně určíte azimut 180° – “takže na Jih” a jdete. Je to vaše hluboká, existenční potřeba. Jde o to jít neochvějně a rovně....
Jak se máte? (podruhé) Tak meruňka ten noční mráz (u nás -5) asi nedala a pokud nezpomalí a nepočká si s nasazováním květů a produkcí na lepší podmínky bude letos meruňek méně. Nevím, ještě snad má naději. Naproti tomu vřes to dává statečně – mráz mu neva (viz foto). Ale upřímně, do plánů přírody nevidím a tak to nechávám na ní…jen se kochám....
Ahoj, jak se máte? Včera to bylo týden, co se spousta věcí opravdu výrazně změnila. Ještě minulý čtvrtek jsme se mohli sejít. Sice jen 30 lidí max. Pak už ne… Pak začala doba, na kterou budeme vzpomínat. Každý asi po svým. Každý na něco jiného, každý jinak. Někdo v dobrým a někdo ne v dobrým. Ať to je, jak chce, nic...
Chtěl jsem postnout zase něco ke vztahům, vlezl mi tam ale hodný kluk. Mám skoro dopsaný další vztahový článek. Ale i jiná témata (nejen hodných) kluků mi nejdou a nejdou z hlavy. Natlačilo se mi tam aktuálně jedno komplexní hodnoklukovské (i hodnoholkovské). Dám mu přednost a vztahy zase jindy… Poslední dobou, při kontaktu s více i méně vyléčenými hodnými kluky, jsem...
Jednou dávno, ještě jako sebe-se-rozvojový holobrádek, nedochůdče, jsem seděl s hlavou v dlaních. V depresi a frustraci, že se mi nedaří, ať na sobě makám jak makám, dosáhnout něčeho “vesmírně důležitého”. Něčeho, co jsem moc chtěl (ne potřeboval, chtěl). Prostě chandra a temno v hlavě. Tak jak jsem tenkrát schlíple seděl a skučel, tak šel okolo mentor a utrousil: “BROUSÍŠ NŮŽ NA TUPÝ STRANĚ… SICE...
Hranice… Víte, (hlavně teď mluvím k mužům, i když ženy to mají podobně), co to jsou “hranice”??? Tak jasně, určitě… To je taková čára na mapě… Ano, to taky. Taky je to místo, kde stává chlápek v uniformě a kouká vám do pasu (cestovního) a do kufru (auta). Tak tyhle hranice ale taky úplně nemyslím. Včera, na introvečeru k výcviku Mužská síla, to bylo...
KONEC SÉRKY o HODNÉM KLUKOVI. (1. díl byl tady, 2. tady) Není to konec tématu. To je nekonečné, zatím…takže: Jednou jeden hezký klučík slýchával, když byl malý..: “Buď prosím hodný,…. bla bla bla. Nikdo se ale nepokusil mu pořádně a smysluplně vysvětlit, co to to “HODNÝ” opravdu znamená. Nikdo se nad tím totiž pořádně nepozastavil....
Navazuji na minulý článek o HODNÉM KLUKOVI. TOHLE JE JEN JINÁ VARIANTA VÝVOJE. ZAČÁTEK JE STEJNÝ – KONEC JINÝ. Jednou jeden hezký klučík slýchával, když byl malý: “Buď prosím hodný, maminku bolí hlava. Musíš to pochopit. Buď HODNÝ. Prosíííím.” “Buď prosím potichu, nedivoč nebo se budu zlobit a nebudu tě mít ráda.” “Musíš mi pomáhat, mám toho...
Jednou jeden hezký klučík slýchával, když byl malý: “Buď prosím hodný, maminku bolí hlava. Musíš to pochopit. Buď HODNÝ. Prosíííím.” “Buď prosím potichu, nedivoč nebo se budu zlobit a nebudu tě mít ráda.” “Musíš mi pomáhat, mám toho moc a když mi pomůžeš, tak … (bude odměna).” “Půjč holčičce svoje kolo. Ráda by se taky svezla. Jinak...
