Jáchym se probudil jako obvykle. Bez budíku. Po spánku, který jako obvykle nebyl nic moc.. skoro byl rád, že už je ráno. Dneska to probuzení bylo do podzimního mlhavého rána. Takové to ráno, kdy je mlha, ale za ní je slunce a až slunce tu mlhu rozežene, bude krásný slunečný den… Vstal, došoural se do kuchyně ke kávovaru. Zmáčknul tlačítko,...
V lidském životě je jedna taková celkem významná oblast.. Pohybovat se v ní vyžaduje odvahu a chuť riskovat. No je jich tam asi i víc ale já dneska o této. Mám na mysli rozhodování. Slyšeli jste někdy od někoho, jak vám říká “Tak se už rozhodni!” Možná jste si to říkali vy sami, v duchu, nahlas. Nějaký hlas ve vaší hlavě...
JSEM NA ŽIVU Když mě bolí klíční kost Když cítím vůni ženy Když hladím kůru stromu Když usínám únavou Když slyším smích mé dcery Když jdu bos ranní rosou Když se mi lepí ústa žízní Když mě objímá syn Když si ke mě čichne kočka A nebo když dělám chybu! Pak vím, že žiji. (Autorizovaný architekt...
Loni jsme s bratrem Jankem natočili “rozhovor”. Je to takové volné povídání, přemýšlení nahlas. O výcviku pro muže “Mužská síla”, o otázkách mužského života, o mém úhlu pohledu na život muže a na Život vůbec. Kdyby se někomu k tomu zrodila nějaká otázka, nějaký feedback, napište mi. Budu rád za Váš úhel pohledu.
DOTKNI SE SEBE! ??? Ano, dotkni se sebe. Najdi ten ztracený diamant. Najdi sebe. Dotkni se sebe. Tím všechno začíná a všechno končí. Ztratil jsem ho, upadl mi, nemám ho… Kde jsi ho ztratil? Kam ti zapadl? …DOTKNI SE SEBE Ten diamant je někde tady hluboko v té černé tůni plné něčeho, co je temné a děsivé. Bezedné...
O cestě mého života Jednou mi ji chtějí nalajnovat, jindy říkají tudy je to správně, nebo onehdy to bylo rychlejší, bezpečnější,… Nic platné, ta cesta je moje, a já si jí hledám. Úkolem našeho života, je jít svou cestou. Všichni totiž po té cestě jdeme a na té cestě nám není pomoci než od Boha. Ten, kdo jde...
Ležím pod bukem, který mě ráno svou korunou chránil proti ranní rose, a pozoruju jeho jasně zelené listy. Skrz kraj lesa na mě svítí sluníčko a příjemně hřeje. Dřevorubci ve vzdáleném lese skončili práci s motorovými pilami, slyším jen šum větru ve větvích a jemný zpěv ptáků. Moje mysl nebloudí v minulosti ani v budoucnosti, spočívám v přítomnosti, jsem „tady a teď“. Po chvíli...
Sedím teď ve vlaku (cestou do Brna na introvečer k výcviku Mužský výcvik). Tudum tudum tudum si plním tím, že trochu bilancuji… a taky jsem na minulém introvečeru v Praze dostal obvyklou otázku. Jak bych odpověděl, kdyby se mě někdo zeptal “proč jít do výcviku?”. Tematicky se to sešlo. Před pár lety jsem taky, i když z jiného důvodu, seděl v jiném vlaku (do Ostravy)...
