Jiným úhlem pohledu
Nejvíc nejdůležitější nejlidštější lidská potřeba, tak jak to vnímám teď, je mít možnost mít nějaké místo, kde se cítíme v bezpečí. V každé barvě toho slova „bezpečí“. Pro někoho ta barva může znamenat, že to je místo, kde se nic nemusí. Kde se může jen chtít. Ale nemusí se muset. Všechno je tam dobrovolné…Na chvíli, aspoň na chvíli...
Představte si, že máte zahrádku. Prostě jste se jednou pro ni rozhodli. Chvíli jste sice váhali, chvíli jste hledali, ale pak si ji pořídili. Je jedno, jestli je na vesnici nebo v zahrádkářské kolonii ve městě. Prostě UŽ JI MÁTE. Je vaše. Máte od ní klíče na kroužku. Máte na ní papír – „doživotně” je vaše… No a co teď...
Co jsou to emoce? Potřebujeme je vůbec? K čemu? Nebudu se pouštět do dalších odborných studií a naučného textu. Těch je jistě všude k dispozici spousta a je jistě spousta jiných a mnohem povolanější odborníků a autorů… Já jsem praktik a v postatě jednoduchý chasník. Mně k pochopení světa pomáhají obrazy a podobenství. Ty, když je vstřebám pak zapadnou na nějaké místo ve mně a já...
Viděli jste trávu růst? Já neviděl. Občas se říká, že někdo tu trávu slyší růst. Já mám na mysli to „vidět ji růst“. Vidět jak je vyšší a vyšší, větší a větší. Zralejší a zralejší,… a tak dál. V přímém přenosu. On-line tak říkajíc. Na vlastní oči. Neviděli. Nikdo o tom, ale nepochybuje…ta tráva rozhodně roste. Já to poznám tak, že každou chvíli,...
„proč mě to potkalo?“, „proč zrovna mě?“, „proč zrovna teď?“, „proč zase?“,…
V našich životech probíhá neustála aktualizace, neustálá změna, neustálá interakce s okolním prostředím. Probíhá od prvního našeho miminkovského nádechu (a možná i dřív) a probíhat bude do toho posledního stařeckého. Tak je to správně, to je Život. Jenže bohužel to většinou není naším systémem, námi úplně vítáno. Je to totiž energeticky „nákladné“. Neustále se adaptovat… Nejraději bychom, aby vše zůstávalo jasné, stabilní a neměnné.
Už jste někdy pocítili tu neuvěřitelnou sílu, která vás k partnerovi přitahuje stejně tak, jak se v přírodě neodvratně přitahují dvě poloviny celku? Toto neviditelné pouto je jako němá síla portugalských hor – tajemná, silná a krásná. V hlubinách těchto majestátních hor se ukrývá klíč k pochopení, jak může být vztah mezi dvěma lidmi stejně silný a harmonický jako samotná...
Otázka, odpověď na kterou je za milion, za všechno na světě … Je to otázka, kterou když už si ji jednou položíte, tak vstoupíte do jiného světa. Do jiného života. Na úplně radikálně jinou cestu. Pokud jste si ji položili, a už si na ni i odpověděli, tak mi rozumíte a nemá cenu vám cokoliv povídat. Pokud jste si ji zatím nepoložili a tedy se ani nepodívali...
Tři mušketýři byli vlastně čtyři… O románu: Román “Tři mušketýři” napsal Alaxander Dumas v roce 1844 a je ze 17. století. To, ale není to podstatné. Všichni konec konců ten příběh tak nějak známe. Máme o něm alespoň nějakou malou představu. Každý si možná z něj pamatuje to svoje. To taky není to podstatné. Zkusím to trochu připomenout na základě...
Pár (jakože dva) vtipů pro pobavení. Chachacha. No je to spíš k zamyšlení. Hlubokému… První: Dva chlápci se baví na zastávce. – „Včera jsme se hustě pohádali s manželkou, fakt drsně…“ – „Tý jo!!! Fakt? A??“ – „Nakonec jsem ji, ale donutil kleknout na kolena…“ – …??? – „Klečela, …, dloubala smetákem pod postelí a řvala na mě: “Vylez srabe!!!” Druhý:...
