Životní restart

Co to znamená „Životní restart“?
Znamená to znovu nastartovat svůj život. Znovu začít žít.

Máš (někdy, občas, stále,..) pocit, že tvůj život se ubírá od ničeho k ničemu? Každý další nový den je stejný jako ten předchozí a ten předtím a předtím,..? Máš někdy pocit, že ti život protéká mezi prsty jako jemný písek a jediné, co zůstává je pocit zaprášených rukou a hořko v ústech?

Tolik se snažíš, makáš a výsledek… nic. Marnost? Nuda? Ble..!

No možná to není tak dramatické a něco za tebou zůstává. Trochu spokojenosti se tam vydolovat dá. Dokonce ti tvůj život někdo třeba i závidí.

Ale, ale ve skutečnosti… ve skutečnosti to žádná hitparáda není.

Ten pocit, který máš když ráno lezeš z postele je:

A to je jako všechno? Takhle to bude až do konce? Do smrti?…
Jo tak to bude. Pokud ty sám něco nezměníš.

………

Ano toto se nám mužům děje.
Častěji než si myslíš. Je to celkem obvyklý “symptom”, který muže (různého věku) přivádí do výcviku Mužská síla – cesta středu, nebo Přestaň být hodným klukem.

Jak totiž žijeme a dospíváme, děláme většinou a průběžně to, “co je třeba”.

Někdy máme i radost z výsledku…dokonce nás za to chválí. Někdy nám závidí „jak nám to jde“ (koukni, takový jsou krásný pár) a dokonce nás kopírují…
No a někdy ne, to když se to sere už od začátku a přestože dál děláme “všechno co umíme z toho co je třeba”.

No a pak, když si jednoho dne konečně přiznáme, že jsme někde (třeba jen v nějaké dílčí životní oblasti) sešli z cesty. A že už nějaký čas bloudíme. A že už dávno nám to dělání toho “co je třeba, co umíme” nepřináší ten správný výsledek. Ten správný pocit ze života,… pak je třeba se zastavit.

Přestat horečnatě hledat “co ku..a je ještě třeba” dělat.

Je potřeba se podívat “co je SKUTEČNĚ A OPRAVDU třeba” dělat.

K tomu, aby bylo uviděno, co je SKUTEČNĚ třeba, je nutné se podívat do zrcadla. Tím zrcadlem je v tomhle případě myšleno například pravdivé společenství jiných mužů. Síla a podpora skupiny, přátelství, otevřenost, odvaha podívat se na nepříjemné pravdy (o sobě, o svém světě, svých „pravdách“), laskavé a láskyplné vyléčení utržených ran, inspirace skrz příběhy souputníků,… to všechno je to zrcadlo.

V něm pak uvidíš nejen svůj skutečný příběh s otcem, s matkou, s jinými muži a ženami. Pravdivý příběh svojí puberty, dětství,.. Uvidíš v něm i všechny záseky, zranění a křivdy, které si stále ještě neseš. Uvidíš v něm ale i všechny svoje dary, svoje talenty a skutečné kompetence a dokonce i to dobrodiní, kterého se ti do teď dostalo a dostává a na které jsi v každodenním běhu už zapomněl.

A to je ten restart. Zastavení, zklidnění, vystředění, znovu nadechnutí…a znovu vykročení.
Jinak.
Nově.

Samotnému se to hledá těžko. Knihy, podcasty a “poučná videa” dlouhodobě nepomůžou. Jsou instantní a univerzální, pro všechny. Ne pro tebe osobně.

Jen nasměrují.

Jít musíš sám. I když samotnému se jde těžko.

(Lépe se jde ve skupině a s průvodcem). Každopádně odšlapat to musíš. Jiná cesta není..
Platí a funguje jen to, co sám projdeš. Co si osobně prožiješ, procítíš a uskutečníš. Na vlastní kůži.

Tyto zkušenosti pak zRESTARTUJÍ (zrestaurují) tvůj život.