Jak se máte? (3.)

Představte si… dneska to bude to podobenství poněkud komplikovanější a možná i drsnější, bolestivější…takže, se pohodlně usaďte a jdeme na to.

Představte si, že se rozhodnete (není důležité proč), jako nějaká skupina, kráčet stále rovně (proč ne?).

Prostě si společně určíte azimut 180° – “takže na Jih” a jdete. Je to vaše hluboká, existenční potřeba.

Jde o to jít neochvějně a rovně. Neodchylovat se od směru. Jen jít a jít.

Noha nohu mine. Po rovinách, do kopců, dolinami, lesem, po loukách, městy, po polích, cestou necestou v každém počasí a okolnostech… jen jdete.

Na “Jih”.

Kráčíte. Dlouho. Vytrvale. Ani nad tím nijak neuvažujete. (Možná by se mělo, ale to bolí, tak radši jen jdete a jdete).

A protože máte disciplínu, jste soudr(u)žní (a ani o tom moc nepřemýšlíte), tak jdete a neodchylujete se od směru.

Na „Jih“.

Po zemi, krok za krokem, střídáte nohy.

(Jdete krok po kroku – říká se tomu “pokrok” :-/).

Pokud takto půjdete dostatečně dlouho, přes hory a doly, jednou dojdete k moři.

Vaše cesta tu končí, před vámi je jen pláž a za ní voda a až, někde daleko, za ní je “Jih”. Váš cíl.

No ale teď to přichází.

Přichází velká komplikace na vaší cestě. Limitní výzva.

Pevnina končí, začíná voda.

Pokud chcete pokračovat a chcete jít dál na “Jih”.

A vy chcete. Musíte nějak překonat tu vodu.

Máte pak v zásadě dvě možnosti, jak kráčet dál.

Jít dál tak, jak jste šli. To ale máte vodu nejdřív po kolena, pak po pás, pak po prsa, pak po krk a pak nad hlavu a pak už nejspíš nejdete a zmizeli jste pod hladinou. Zavřela se za vámi voda. Čest vaší památce, ale že jste došli daleko.

Nebo můžete jít po hladině. To ale moc lidí neumí. Víme jen o jednom takovém, ale s tím je spojená stále nedořešená otázka: Byl ještě člověk nebo už Bůh…?

Takže. Co tam máme dál?

Zůstat na pláži a na “Jih” se nedostat. To nebereme, na “Jih” se musí.

Zůstat na pláži je k ničemu, za chvíli přijde nuda a odejdou zásoby a pak přijdou vlny, spláchnou hrady z písku a za nimi přijde degradace a…zánik.

Zbývá tedy vymyslet a naučit se úplně nový neotřelý způsob, jak na “Jih” pokračovat.

Nový způsob ve smyslu principielně jiný.

Možná plavat, možná letět. Obojí je ale něco totálně a úplně jiného než kráčet po souši.

Co je lepší, bezpečnější, spolehlivější, funkčnější nebo jestli existuje ještě i jiný způsob to nevím. Jen vím, že vám (nám) nezbývá nic jiného než pokračovat jiným a novým způsobem.

Pokud tedy chceme jít na “Jih” a nechceme zůstat na pláži (viz výše).

Mám dojem, že všichni právě přicházíme na pláž.

**********

Doufám, věřím, že něco vymyslíme, asi nejdřív budeme muset na chvilku se zastavit a „zamyslet se“.

Doufám, že nás nenapadne planě běhat po pláži, strkat se vzájemně do vody. Zbytečně se přehrabovat v písku nebo psát reklamaci (komu?) ve smyslu, že pláž měla být “až později, až budem lépe připraveni” nebo že “moře nemělo být vůbec” nebo “měl tu být přece most” (někdo ho možná sliboval).

Jsem optimista. Už se nám to několikrát stalo, že jsme došli na pláž… a vždy jsme něco vymysleli. Zkusili. Naučili se něco nového, co nás dostalo dál.

Snad to tak bude i tentokrát.

Že přijdeme na něco, co nás na Jih dostane.

**********

Za “Jih” si můžete dosadit “budoucnost” a za kráčející skupinku naší “zemi, EU, společnost, civilizaci”. To jen kvůli porozumění kontextu.