Jiným úhlem pohledu
Viděli jste trávu růst? Já neviděl. Občas se říká, že někdo tu trávu slyší růst. Já mám na mysli to „vidět ji růst“. Vidět jak je vyšší a vyšší, větší a větší. Zralejší a zralejší,… a tak dál. V přímém přenosu. On-line tak říkajíc. Na vlastní oči. Neviděli. Nikdo o tom, ale nepochybuje…ta tráva rozhodně roste. Já to poznám tak, že každou chvíli,...
„proč mě to potkalo?“, „proč zrovna mě?“, „proč zrovna teď?“, „proč zase?“,…
V našich životech probíhá neustála aktualizace, neustálá změna, neustálá interakce s okolním prostředím. Probíhá od prvního našeho miminkovského nádechu (a možná i dřív) a probíhat bude do toho posledního stařeckého. Tak je to správně, to je Život. Jenže bohužel to většinou není naším systémem, námi úplně vítáno. Je to totiž energeticky „nákladné“. Neustále se adaptovat… Nejraději bychom, aby vše zůstávalo jasné, stabilní a neměnné.
Už jste někdy pocítili tu neuvěřitelnou sílu, která vás k partnerovi přitahuje stejně tak, jak se v přírodě neodvratně přitahují dvě poloviny celku? Toto neviditelné pouto je jako němá síla portugalských hor – tajemná, silná a krásná. V hlubinách těchto majestátních hor se ukrývá klíč k pochopení, jak může být vztah mezi dvěma lidmi stejně silný a harmonický jako samotná...
Otázka, odpověď na kterou je za milion, za všechno na světě … Je to otázka, kterou když už si ji jednou položíte, tak vstoupíte do jiného světa. Do jiného života. Na úplně radikálně jinou cestu. Pokud jste si ji položili, a už si na ni i odpověděli, tak mi rozumíte a nemá cenu vám cokoliv povídat. Pokud jste si ji zatím nepoložili a tedy se ani nepodívali...
Tři mušketýři byli vlastně čtyři… O románu: Román “Tři mušketýři” napsal Alaxander Dumas v roce 1844 a je ze 17. století. To, ale není to podstatné. Všichni konec konců ten příběh tak nějak známe. Máme o něm alespoň nějakou malou představu. Každý si možná z něj pamatuje to svoje. To taky není to podstatné. Zkusím to trochu připomenout na základě...
Pár (jakože dva) vtipů pro pobavení. Chachacha. No je to spíš k zamyšlení. Hlubokému… První: Dva chlápci se baví na zastávce. – „Včera jsme se hustě pohádali s manželkou, fakt drsně…“ – „Tý jo!!! Fakt? A??“ – „Nakonec jsem ji, ale donutil kleknout na kolena…“ – …??? – „Klečela, …, dloubala smetákem pod postelí a řvala na mě: “Vylez srabe!!!” Druhý:...
Představte si takový obraz, je to jen podobenství. Jen si to zkuste představit… Žijete si svůj život, na nějakém ostrově, nebo planině, prostě máte nějaký svůj oblíbený životní prostor. Máte tam všechno k dispozici. Je tam bezpečno, teplo. Dost vody, dost jídla, příjemné klima… Prostě celkově celkem pohoda. Nic zásadního vám tam nechybí. Chodíte si kam potřebujete...
Jáchym se probudil jako obvykle. Bez budíku. Po spánku, který jako obvykle nebyl nic moc.. skoro byl rád, že už je ráno. Dneska to probuzení bylo do podzimního mlhavého rána. Takové to ráno, kdy je mlha, ale za ní je slunce a až slunce tu mlhu rozežene, bude krásný slunečný den… Vstal, došoural se do kuchyně ke kávovaru. Zmáčknul tlačítko,...
Při podzimním výletu do Krkonoš se mi naskytla možnost potkat se a popovídat si s Lucií Kolaříkovou. Ona vlastně dělá pro ženy skoro to stejné, co my v mužském kruhu děláme pro muže. Byl to velmi příjemný a otevřený rozhovor. Rozmluvila mě a dokonce jsem (i pro sebe) poodhalil i kus svého životního příběhu… Vedli jsme rozhovor, Lucie se ptala „za ženy“,...
