O karanténě 2

Jak se máte? (podruhé)

Tak meruňka ten noční mráz (u nás -5) asi nedala a pokud nezpomalí a nepočká si s nasazováním květů a produkcí na lepší podmínky bude letos meruňek méně.

Nevím, ještě snad má naději. Naproti tomu vřes to dává statečně – mráz mu neva (viz foto). Ale upřímně, do plánů přírody nevidím a tak to nechávám na ní…jen se kochám.

Hlavně je to jen další připomenutí toho, že ne všechno máme v rukou a že jsou tu síly, které se na naše plány a přání neohlíží. I meruňka, i počasí a možná i globální vývoj.

Jediné co mohu, je starat se o svoji osobní náladu, psychickou pohodu a stabilitu a tu pouštět dál.

To co se děje (ve mně i vůkol) mi velmi připomíná mechanizmus přechodového rituálu.

Krátce řečeno, to co bylo obvyklé, na co jsme zvyklí. Co “fungovalo” nebo se tak tvářilo. Tak to všechno původní pomalu přestává fungovat a rozpadá se. Ten rozpad doprovází brždění, strach, nejistota, obavy ale i zároveň jasné uvědomění, že jinudy to už prostě nešlo. Že po dobrém to už nešlo a že všechny události v minulosti směřovaly vývoj přesně do tohoto okamžiku.

Pak přichází čas se nadechnout a “potopit se” do nějaké mezifáze.

Do mezifáze nevím, neznám, nemám představu, netuším co bude dál.

A tam počkat dokud to všechno nefunkční opravdu neopadá, jak starý nátěr. A vydržet to  tam se zatajeným dechem tak dlouho, dokud je potřeba. V tichu a klidu a osamotě v sobě. Dokud se nezačne objevovat něco nového. Něco neznámého, něco co tu ještě nebylo, něco co nikdo nečekal a něco co je funkčnější a vhodnější na dobu, která přichází.

Pak přijde poslední noc. Ta poslední noc bývá nejdelší ale stejně nakonec začne svítat. Obzor na východě začne světlat, temnota se rozplyne a pak šero od východu prořízne ostrý paprsek nového slunce. Nový den přichází.

Je to jen další den v řadě, ale taky je to Nový den. První den toho Nového.

Toho po přechodu.

No a pak zase nastoupí každodennost se svými výzvami, radostmi, pády a úspěchy. Ta každodennost je už ale jiná, je prosáklá novým, bez starého.

A zase, zvenku to může vypadat velmi podobně ale podstatu už to má jinou, novou. Adekvátnější nové situaci.

Já doufám že, stejný bude i ten přechod, ve kterém se teď nacházíme.

Zase budeme pracovat, obchodovat, chodit na jedno nebo na kafe, spouštět start-upy, investovat, zavírat firmy, stříhat vlasy, smát se, vychovávat děti, cestovat, ženit se, rozcházet, atd, atd, apod,….ale už jinak. Minimálně s vědomím, že máme za sebou přechod od “před” do “po”.

Někdo přechod zvládne na jeden skok, prostě se vzbudí a bude to mít jinak. A někdo bude přecházet dýl. A někdo si možnosti přechodu nevšimne a nepřejde a zůstane v “před” (a přestaneme si rozumět). Ale i to k tomu patří.

Konec filozofování.

Otázky k zamyšlení na závěr. Už taky potřebujete zastřihnout vousy? Nebo obarvit odrůstající šediny, zastřihnou konečky? A fakt to potřebujeme?