Jiným úhlem pohledu
Přečetl jsem si post Zdeňka Webera – o projekcích… ********** Zahloubal jsem se pak v sobě a hledal “největší projekci” ve svém životě. Ten nejvíc zážitek s paní projekcí, na který jsem si vzpomněl. Nějaké její konkrétní, přízemní, polopatistické projevení. Nějaký příklad. Zavalilo mě to. Vlastně i překvapilo, kolik toho vlastně je, stále a pořád a všude. Jak říkala moje maminka [ imrvére...
Sedím teď ve vlaku (cestou do Brna na introvečer k výcviku Mužský výcvik). Tudum tudum tudum si plním tím, že trochu bilancuji… a taky jsem na minulém introvečeru v Praze dostal obvyklou otázku. Jak bych odpověděl, kdyby se mě někdo zeptal “proč jít do výcviku?”. Tematicky se to sešlo. Před pár lety jsem taky, i když z jiného důvodu, seděl v jiném vlaku (do Ostravy)...
V případě náhlého poklesu tlaku vzduch v kabině se nad vámi uvolní kyslíkové masky. Masku nejdříve nasaďte sobě a teprve potom dítěti anebo dalším cestujícím. Tohle slyšel každý, kdo někdy letěl dopravním letadlem a je to podle mě esence toho, co znamená nebýt hodným klukem. Stručná, jasná, pochopitelná. Prostě esence. Matka/Otec bez kyslíku svoje děti nezachrání. Ani nikoho...
Teď, v souvislosti s avízem “ke konci Hodného kluka”, mi blikla něčí reakce ve smyslu (budu parafrázovat), že: “Pokud bych nebyl Hodným klukem, byl bych případ pro přestupkovou komisi nebo prokurátora.” Nebo tak nějak. O moc víc v tom komentáři nebylo, tak těžko soudit, ale přece jenom mě to inspirovalo… Myslím si, že nebýt Hodným klukem nutně neznamená být Zlým...
