Hodný kluk slýchával 3
KONEC SÉRKY o HODNÉM KLUKOVI.
Není to konec tématu. To je nekonečné, zatím…takže:
Jednou jeden hezký klučík slýchával, když byl malý..:
“Buď prosím hodný,…. bla bla bla.
Nikdo se ale nepokusil mu pořádně a smysluplně vysvětlit, co to to “HODNÝ” opravdu znamená. Nikdo se nad tím totiž pořádně nepozastavil. Každý, kdo mu to říkal, jen prodával, jak sám nakoupil.
Dalo by se o tom mudrovat donekonečna a semlít u toho všechno. Od vývojové psychologie, přes konspirace o zotročení lidstva až po starozákonné desatero.
To je, ale teď jedno. Všechny ty příčiny a důvody “už byly”.
Je fajn o nich vědět, ale je potřeba se dívat, co s tím teď.
Zjednodušeně jde o to, že HODNÝ KLUK říká ANO i když se mu chce říct NE.
Dělá něco, i když se mu to dělat nechce.
(Variantně opačně někdy říká ne, i když se mu chce říct ano a neudělá něco, co se mu udělat chce).
Vše v zájmu jeho přijatelnosti.
Pokud by to nedělal, byl by (myslí si) nepřijatý okolím.
Se vším, co si jen za tím on sám dovede představit.
Tohle všechno si ale HODNÝ KLUK neuvědomuje. Prostě žije, jedná, koná, projevuje se tak, jak umí a jak mu to přijde správné. Žije podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a přitom zažívá stále dokola drobné ústrky “od života” jako:
– když mu v restauraci přinesou studené jídlo, sní ho – přece se nebude hádat,
– když mu přidají v práci práci (a ne peníze), řekne ANO, dokonce si o práci proaktivně říká – přece se nesmím ozvat a postarat se o sebe, hlavní je, aby se mnou byli spokojení,
– když mu v servisu zfušují opravu auta, zaplatí a nereklamuje to, řekne si „to nemá cenu“ (= on nemá cenu,… pro sebe),
– horší varianta (pro vás jako jeho zaměstnavatele) – když v servisu zfušují opravu firemního auta, zaplatí a nereklamuje to, řekne si „to nemá cenu“ a šéf je daleko, teď právě dál než servisáci (= on nemá cenu a ani VY pro něj momentálně nemáte cenu, momentálně ji pro něj mají servisáci),
– když někdo sedí na místě, na které on má místenku, neřeší to a sedne si jinam nebo postojí, vždyť je to (z Prahy do Brna) jen kousek,
– když mu zahne partnerka – „pochopí ji“ a odpustí (bojí se, že jinak by o ní přišel, už ji ale dávno nemá),
– i když má jiné plány na víkend, změní je a pojede pomáhat rodičům s …, to svoje si užije jindy (= nikdy),
– horší varianta – i když má jeho manželka a vlastní rodina jiné plány na víkend slíbí i rodičům, že přijede pomoct s… a pak neví, jak se kurva ocitnout na dvou místech současně,
– když se mu někdo nebo něco líbí, neřekne to, protože se bojí, že by to mohlo něco znamenat a způsobit,
– když se mu někdo nebo něco NElíbí, neřekne to, protože se bojí, že by to mohlo něco znamenat a způsobit,
– když už má toho všeho, těch všech ústrků dost a chce konečně říct DOST!!!, řekne… neřekne NIC.
– další drobnosti si doplňte z vlastních zkušeností.
Jeho život je, jako žít v místnosti, kde neustále kouří a netáhnou kamna. Místnost je studená a navíc plná štiplavého dýmu. Oči pálí, nedá se nadechnout a zima leze do kostí. Takový život stojí za hovno. Ráno se nechce vstávat, nikdy se nechce vstávat. Už aby to radši skončilo…
Kdykoliv to chce hodný kluk nějak změnit a konečně ZAČÍT NORMÁLNĚ, ŠŤASTNĚ, SPOKOJENĚ, RADOSTNĚ ŽÍT ozve se pocit viny. NESMÍŠ, BUĎ HODNÝ!!!
Setkání s takovým HODNÝM KLUKEM je těžké pro každého (i pro jiné hodné kluky a hodné holky). Takový hodný kluk vám sice řekne ano (i přesto, že by chtěl říct ne). Něco vám klidně a samozřejmě slíbí. Ale pak, když spolu nebo pro vás něco dělá, tak to dělá ne s radostí ale s tím ne “na pozadí”, s (nevědomím) odporem.
Proto náš hodný kluk dostal studené jídlo (kuchař řekl ano ale myslel si ne, jinak by si kvalitu přirozeně a rád ohlídal). Proto mu zfušovali opravu auta (protože slíbili opravu i mnoha jiným, nedokázali říct, že mají plno, že nestíhají). Proto mu zahnula manželka (řekla mu sice kdysi ano, ale už dlouho to bylo ne, jen to nevydržela, tak dlouho jako on)….
Někdy si třeba HODNÝ KLUK pomáhá tak, že žije tajný život. Jiný, druhý, umělý, virtuální. To si pak, incognito, dovolí to, co si nedovolí (“nemůže” dovolit) veřejně. Má profil někde na sociální síti nebo na seznamce. S vymyšleným jménem, bez fotky svojí vlastní tváře. A tam pak ventiluje svoji frustraci ze svojí vlastní reality. Tam je “radikálně” upřímný. Taková malá zahrádka uprostřed bezútěšné pouště.
Kdyby se ale HODNÝ KLUK zkusil vrátit k tomu, co jsou jeho zdroje. Co je to, co ho volá, baví a nabíjí. Jaké jsou jeho skutečné a pravdivé zájmy, cíle a hodnoty, kvůli kterým se mu chce ráno vstát a radostně žít. U čeho cítí, že žije….
Hodný kluk ale, když se ho na to zeptáte, tak neví.
Pokud je fakt hodně hodnej, tak vám řekne “přesně to” co si myslí, že chcete slyšet. :-/.)
Už si to většinou ani nepamatuje, radši si to nepamatuje.
Neví.
Co by ale vědět mohl, je, co už nechce… a od toho se dá taky celkem odpíchnout. OK. Když nechceš tohle, tak co chceš místo toho?
Prostě kdyby se “houskový knedlík” (HK) dokázal vrátil k sobě, ke svým zdrojům, touhám a potřebám a pak opravdově hledal způsoby, jak to žít, všechno by se změnilo.
Zjistil by, že ta jeho bezútěšná hodnoklukovská poušť leží ve skutečnosti uprostřed nekonečné kvetoucí zahrady, která tu je pro něj a už se ho nemůže dočkat.
Jo je to cesta. Někdy dlouhá a někdy těžká, ale dá se jít.
BÝT SÁM SEBOU se dá znovu objevit a poznat.
Znovu si nastavit SVOJE autentické ANO, SVOJE autentické NE (to je taky moc krásná odpověď, nebo “teď ne”).
A i autentické (TEĎ ZROVNA) NEVÍM je fajn.
Každopádně, HODNÝ KLUK už není malý hezký klučík.
Už je dospělý a tedy zodpovědný za sebe (často už i za svoje děti). Za svoje potřeby a jejich naplnění, za svoje cíle a poslání a jejich realizaci. Prostě za svůj život, za jeho kvalitu. Znovu musí chytit volant svýho života a sám řídit.
Jinak se nesveze a/nebo vybourá.
