Hodný kluk – potřeby a cvičení

Chtěl jsem postnout zase něco ke vztahům, vlezl mi tam ale hodný kluk. Mám skoro dopsaný další vztahový článek. Ale i jiná témata (nejen hodných) kluků mi nejdou a nejdou z hlavy. Natlačilo se mi tam aktuálně jedno komplexní hodnoklukovské

(i hodnoholkovské). Dám mu přednost a vztahy zase jindy…

Poslední dobou, při kontaktu s více i méně vyléčenými hodnými kluky, jsem si pro sebe definoval “NEJVĚTŠÍ PEKLO HODNÉHO KLUKA”.

Hodný kluk (holka) vzniká tak, že jeho potřeby jsou okolím neviděny, potlačovány, odkládány, ponižovány tak dlouho, a tak efektivně, až je hodný kluk (holka) začne proaktivně nevidět, potlačovat, odkládat a ponižovat sám.

Všechno to dělá proto, aby byl přijat. Je to nutná sebezáchovná strategie. Nezaslouží si odsouzení, dělá, co má. Hodný kluk se brzy naučí, že jedině jako “sebe-potlačený” je hodný a jako “hodný” je přijatý. Přežije…to je to hlavní.

1. To je známé a jasné.

Často je v tom hodný kluk tak dobrý, a tak vytrvalý, že na svoje potřeby úplně zapomene. Totálně. Tma. Žádný obraz ani zvuk, ani stopa.….nula. NIC.

FATAL ERROR.

On už neví, jaké jsou ty jeho potřeby. On už ani neví, že vůbec nějaké jsou. To je pak už konečná.

I celkem obstojně “vyléčení” hodní kluci mají ve svém životě některé oblasti, roviny, kde je taková tma. Tam, kde byl ten domestikující tlak okolí nejbolestivější, je tma největší. Je tam totiž nejvíc zranění (a nejtlustší strup).

Tam taky léčení (vzpomínání, obnova) trvá nejdéle.

1. To je taky známé a vcelku jasné.

Teď kde je (podle mě) to NEJVĚTŠÍ PEKLO?

Hodný kluk (holka), se se svými potřebami neumí spojit. Zapomněl je. Neumí je ani cítit natož vysvětlit a verbalizovat a už vůbec ne obhájit. A když už má štěstí na vstřícné a podporující (ale nepoučené) okolí, které se ho ptá “A JAK BYS TO TEDY CHTĚL???” je to ještě horší.

Neví !!!

Neví, jak by to opravdu chtěl. Opravdu neví…

Uvnitř něho něco křičí: “NEVÍM, NEVÍM KURVA, JAK TO CHCI, NETRAPTE MĚ, NECHTE MĚ BEJT!!!”.

A to ho hodí do ještě větší depky. Ze sebe sama.

Zkusí si tedy něco vymyslet. V Y M Y S L E T.

Tedy podle někoho jiného. Podle toho, jak to někde viděl, slyšel, četl. Ne podle sebe. A to samozřejmě nezabere. Není to jeho. Nenaplní tím SVOJE potřeby.

A ještě ke všemu NEBYL HODNEJ KLUK. Zbytečně.

Šup hlouběji do pekla.

Zkusí něco “bezpečnýho”. Udělá to sice “aktivně” ale podle toho, jak by to asi chtěl ten, co se ho zeptal “a jak bys to chtěl?”

No to je na hovno už z podstaty.

Šup hlouběji do pekla.

To vstřícné a podporující okolí by muselo být svaté (a to není), aby to dlouhodobě, trpělivě vydrželo. A hodný kluk ví, že svaté není (a nikdy dřív nebylo) a tak už radši ani nic nezkouší, už neprovokuje a vzdává to. VZDÁ TO.

Začarovaný kruh…

Jak z něj ven?

Fakt jediná funkční cesta je spojit se (znovu) sám se sebou a se svýma vlastníma potřebama.

1. Jak?

Pomalu, laskavě, a hlavně soucitně k sobě. Možná ze začátku i tak trochu tajně a jen v drobnostech. Je třeba znovu získat důvěru v to, že to jde – vědět, cítit co chci…

Opatrně, na drobnostech, pomalu znovu získat důvěru všech těch schovanejch, zalezlejch, trucujících potřeb. Znovu s nimi navázat alespoň letmý (oční) kontakt.

Jakoby ty dříve potlačené “potřeby” potřebovaly uvěřit, že teď už se mohou bezpečně začít ukazovat.

Je to, jako když lezeš do výběhu nějakých zvířátek. Musíš se utišit, nehýbat se, natáhnout ruku s krmením a tiše, potichoučku, trpělivě čekat až zvířátka vylezou a pomalu přijdou a vezmou si něco z tvojí ruky… pomalu, opatrně, letmo, nedůvěřivě. Jen se tak mihnou. Časem, až se seznámíte se začnete na sebe těšit a začnete si spolu hrát. Dostanou jména, charaktery,..

A pozor. Opatrnost je třeba na obou stranách. Tvých i potřeb. Je třeba dávat si bacha na to, co všechno je ve výběhu za zvířátka. Některá mohou být pro začátečníka velmi divoká – s krmením ti ukousnou ruku u (druhýho) ramene.

Takže pomalu, obezřetně, citlivě.

Ale přitom vytrvale, soustavně, opakovaně, krůček po krůčku.

A potom, až se dobře seznámíte, poznáte se. Můžeš se za ně, za svoje potřeby, klidně postavit. Formulovat je, verbalizovat, vysvětlit, ukázat. A i obhájit je.

A taky začít je naplňovat. Starat se o jejich naplnění.

A taky stát se poučeným, vstřícný a podporujícím okolím, které pomáhá ostatním hodným klukům a holkám s jejich uzdravením.

A to je dobrej cíl a výsledek.

Na ty první krůčky a kroky, a na to, jak se s tím seznamováním dá pracovat a že to jde, a že to stojí za to, a že to je každého jeho zodpovědnost existuje takový hezký, jednoduchý a překvapivě zábavný cvičení.

A až se někdy někde potkáme, ukážu ti ho.

To cvičení.