Hodný kluk?.. Je to jen strategie!

Říkají o tobě, že jsi hodný kluk?
Říkáš si to ty sám o sobě, že jsi hodný kluk?
A jak ti s tím je?
Vadí ti to? Nebo jsi s tím v pohodě?

To, jestli ti to vadí nebo jsi s tím v pohodě záleží z velké míry na tom, jestli ten hodný kluk v tobě ovládá tebe nebo ty ovládáš jeho.
A to už za zamyšlení stojí.

Hodný kluk (ale i holka) – tímhle termínem teď myslím (v tomto kontextu) někoho, kdo používá strategii hodného kluka k tomu, aby okolí zmanipuloval k naplnění svých potřeb. Hodný kluk obecně předvídá, a má na to vycvičené buňky, co asi druhá strana od něj očekává, chce, potřebuje a pak se přetvařuje a potlačuje sám sebe, prostě dělá všechno možné i nemožné, aby byl přesně takovým jakým je očekáván, aby to očekávané doručil, v naději, že pak on(ona) dostane to, co sám očekává, potřebuje, pro sebe chce..

A všechno to dělá skrytě. Neotevřeně. Někdy vědomě a někdy nevědomě.
Když vědomě, tak ho to vlastně na něm samém štve a vadí mu to.
A když to dělá nevědomě, tak má jen neurčitý divný pocit, že něco je špatně aniž by věděl co…až, až… 
Hodný kluk vlastně manipuluje (v tom zlém slova smyslu) sebe i okolí. 

P o u ž í v á    s t r a t e g i i.

Považuji za nejdůležitější si uvědomit – je to strategie, jak naplnit svoje potřeby.
Je to často, občas, a někdy vůbec strategie funkční. To jak u koho. Někdo ji umí dokonale, má ji vytrénovanou. Umí se tak dokonale zpitvořit, zkroutit, přizpůsobit, udělat dojem, vcítit se,…a dostat co chtěl. Co chtěl? Opravdu? Někdo se umí pitvořit, přizpůsobit, omezit, potlačit,.. a stejně dlouhodobě nedostává co chce.  To teď ale není důležité…

Ale zpátky. Je to STRATEGIE. Jen strategie.
Způsob. Jeden z více způsobů, jak si zajistit naplnění svých potřeb.

Pokud je to v té rovině, že to je strategie, kterou si já volím. Podle okolností a situace a toho s kým jednám. Jsem to já, kdo tu strategii ovládá. Můžu ji použít nebo nemusím. A pak jsem s tím nejspíš v pohodě.
Pokud je to ale v rovině, že si ta strategie volí mě, nebo což je nejčastější nemám k dispozici žádnou jinou a musím ji použít pak je to vězení… a nejspíš s tím v pohodě nejsem, a trpím syndromem Hodného kluka.

Ale stále je to ale jen strategie. Možná jediná ale stále jen strategie.

Ve chvíli, kdy si toto uvědomíme, že používáme strategii. Když ji rozeznáme. Když rozpitváme, jak ta strategie funguje. Co je jejím skutečným cílem, a co je naším skutečným záměrem, můžeme s ní začít nějak zacházet. Můžeme ji začít rozplétat, můžeme zkoumat, kde jsme k ní přišli. Můžeme z ní začít vytvářet jiné další strategie. Můžeme se od ní osvobodit. Můžeme ji začít ovládat a nebýt ní ovládáni.

Můžeme ji nahradit jinou, lepší, funkčnější strategií.

Jo je to cesta. Není úplně snadná, není úplně krátká ale je poměrně dobře schůdná. A jako každá jiná cesta začíná prvním krokem, tak i cesta osvobození se hodnoklukovství začíná prvním krokem a tím je rozpoznání toho, že používám S T R A T E G I I. 

Neřeším teď “ušlechtilost” nebo “podlost” nebo “zavrženíhodnost” nebo „toxicitu“ manipulativního chování hodných kluků/holek.
Nezasloužíme si to, být tak nálepkování. To, že jsme si zvolili tuhle strategii, byl totiž nejlepší způsob, který jsme měli k dispozici, abychom přežili. Ta strategie nám dobře sloužila. Zařídila, že jsme se dožili do okamžiku, kdy toto čteme. A když už to tu čteme, je nejspíš čas jí poděkovat za její péči a dopřát jí zasloužený odpočinek. Důchod pro už nepotřebné strategie…