Články autora
O cestě mého života Jednou mi ji chtějí nalajnovat, jindy říkají tudy je to správně, nebo onehdy to bylo rychlejší, bezpečnější,… Nic platné, ta cesta je moje, a já si jí hledám. Úkolem našeho života, je jít svou cestou. Všichni totiž po té cestě jdeme a na té cestě nám není pomoci než od Boha. Ten, kdo jde...
Ležím pod bukem, který mě ráno svou korunou chránil proti ranní rose, a pozoruju jeho jasně zelené listy. Skrz kraj lesa na mě svítí sluníčko a příjemně hřeje. Dřevorubci ve vzdáleném lese skončili práci s motorovými pilami, slyším jen šum větru ve větvích a jemný zpěv ptáků. Moje mysl nebloudí v minulosti ani v budoucnosti, spočívám v přítomnosti, jsem „tady a teď“. Po chvíli...
Žijete si tak nějak svůj život. Poklidně. Držíte ho (skoro) pevně v ruce až na… až na to, že občas, fakt jen občas uděláte něco divně. Ujede vám to na starou ale prošlapanou cestičku. Je to špatně, nemáte z toho dobrý pocit. Občas se Vám uděje chvilka, kdy to nejste Vy. Vybuchnete ven anebo dovnitř anebo se “kola zastaví”,...
Kytara 6 strun (basová 4, španělka 12). Taková harfa má strun mnohem víc, prý 47. Když je struna naladěná umí dát čistý tón. Když chceme zahrát akord, potřebujeme, aby byly naladěné všechny zúčastněné struny. Když si chceme zahrát v orchestru (a nekazit to ostatním) je fajn být naladěný (a taky trochu umět hrát). Když je nástroj...
Můj kamarád Martin Slezák natočil krásný film o rituálu Vision Questu. Měl jsem tu čest, Martin si mě vybral mezi jinými autoritami, přidat do filmu nějaké komentáře. Něco se do filmu nevešlo a tak to dávám k dispozici zde. Určitě se ale na film podívejte. Najdete ho tady.
Můj kamarád Martin Slezák natočil krásný film o rituálu Vision Questu. Měl jsem tu čest, Martin si mě vybral mezi jinými autoritami, přidat do filmu nějaké komentáře. Něco se do filmu nevešlo a tak to dávám k dispozici zde. Určitě se ale na film podívejte. Najdete ho tady.
Můj kamarád Martin Slezák natočil krásný film o rituálu Vision Questu. Měl jsem tu čest, Martin si mě vybral mezi jinými autoritami, přidat do filmu nějaké komentáře. Něco se do filmu nevešlo a tak to dávám k dispozici zde. Určitě se ale na film podívejte. Najdete ho tady.
Říká se, že jedenadvacet dní v řadě za sebou stačí k tomu, aby si člověk osvojil nějaký nový návyk. Třeba začal běhat, meditovat, psát si deník, dělat doma s rodinou council… (asi je na některé věci potřeba delší doba, ale to je pro teď jedno). Sedíme (skoro všichni) v domácím vězení už víc než 21 dní. Co jste se za tu dobu naučili...
Představte si… dneska to bude to podobenství poněkud komplikovanější a možná i drsnější, bolestivější…takže, se pohodlně usaďte a jdeme na to. Představte si, že se rozhodnete (není důležité proč), jako nějaká skupina, kráčet stále rovně (proč ne?). Prostě si společně určíte azimut 180° – “takže na Jih” a jdete. Je to vaše hluboká, existenční potřeba. Jde o to jít neochvějně a rovně....
Jak se máte? (podruhé) Tak meruňka ten noční mráz (u nás -5) asi nedala a pokud nezpomalí a nepočká si s nasazováním květů a produkcí na lepší podmínky bude letos meruňek méně. Nevím, ještě snad má naději. Naproti tomu vřes to dává statečně – mráz mu neva (viz foto). Ale upřímně, do plánů přírody nevidím a tak to nechávám na ní…jen se kochám....
