Živá a Mrtvá voda

Když jsem byl malý klouček, frčela pohádka „O Zlatovlásce“ od K.J.Erbena.
A já si na ní nedávno vzpomněl. V souvislostíi s tím, když jsem na nějaké individuálce potřeboval vysvětlit klientovi, že je důležité, a jak moc, a proč vlastně mít ve svém menu aktivované funkcionality NE a ANO.

NE a ANO jsou totiž jako ta Živá a Mrtvá voda z pohádky o Zlatovlásce.
O tom bude tohle psaní.

Obě tyto tekutiny jsou nesmírně důležité.
Jedna bez druhé je neúčinná a navíc, navíc je nutné je použít ve správném pořadí !!!

V té pohádce je to takto:
„Chtěl jsem tě sice dát oběsit pro tvou neposlušnost, aby tě krkavci snědli,“ povídá Jiříkovi, „ale žes mi tak dobře posloužil, dám ti jen sekyrou hlavu srazit a pak tě dám počestně pochovat.“
Když Jiříka odpravili, prosila Zlatovláska starého krále, aby jí toho mrtvého služebníka daroval, a král nemohl to své zlatovlasé nevěstě nijak odepřít. Potom ona srovnala hlavu Jiříkovi k tělu, pokropila ho mrtvou vodou, a tělo srostlo s hlavou, takže po ráně ani památky nezůstalo; pak ho pokropila živou vodou, a Jiřík zase vstal, jakoby se byl znovu narodil, čerstvý jako jelen a mladost jen se mu z tváří svítila.
„Och, jak jsem to tvrdě spal!“ povídá Jiřík a mnul si oči.
„Ba věru, tvrdě jsi spal,“ řekla Zlatovláska, „a kdyby mě nebývalo, na věky věků by ses byl neprobudil!“
Když starý král viděl, že Jiřík zas ožil, a že je mladší a krásnější než prve, rád by byl taky tak ještě zas omládl. Hned poručil, aby ho taky sťali a pak tou vodou pokropili. Sťali ho a kropili živou vodou pořád, až ji všechnu vykropili, ale hlava nijak mu nechtěla k tělu přirůst; potom teprv začali mrtvou vodou kropit, a v okamžení přirostla; ale král byl zase mrtev, protože už neměli živou vodu, aby ho vzkřísili.“

A jak to souvisí s NE a ANO?
Je to jen podobenství ale takhle…

Živou vodu (tu funkcionalitu „ANO“) potřebujeme, abychom se „znovu narodili, byli čerství jako jelen a mladost nám jen z tváří svítila“.
ANO potřebujeme abychom byli zazdrojovaní.
Co to znamená „zazdrojovaní“? Potřebujeme mít ve svém životě spoustu, dostatek, nadbytek situací, okolností, aktivit, vztahů, času, chvil a chvilek… které nás nabíjejí. Ne vyčerpávají. Okolnosti, které nám dělají dobře. Které nás zdrojují, zdvojují, zdvojují až jsme z toho zazdrojovaní.
Zdrojuje nás to, u čeho chceme být. U čeho CHCEME  být. U každého a v každou chvíli to může být něco jiného. Je to striktně individuální.
To není o hlavě, to je o neoddiskutovatelém pocitu v těle.
O pociťovaném narůstajícím gradientu energie, chcete-li.

Zdrojující je pro nás to, čemu opravdu a autenticky říkáme ANO.
To, čemu chceme říct ANO. My sami, ze sebe, pro sebe. Čeho chceme mít ve svém životě pokud možno co nejvíc.
Je to něco co nemusíme. Něco, co můžeme, chceme, potřebujeme.
Jasné?

Mrtvou vodu (tu funkcionalitu „NE“) potřebujeme zase proto, aby „tělo srostlo s hlavou, takže po ráně ani památky nezůstalo“.
NE tvoří a je zároveň tvořeno našimi hranicemi. Naším osobním prostorem. A teď nemyslím ten fyzický. Spíš pocitový, prožívaní. Znáte výraz „přes čáru“? To není jen o  prostoru, to je o pocitu, hodnotách, názorech, osobní etice,…
Můžeme si to představit i jako schopnost vnímat sám sebe a svoje pocity a svoje prožívání, i svoji představu o sobě bez vnějších vlivů. Bez toho aby to, co vnímáme, myslíme, prožíváme určoval, definoval, nebo i hodnotil někdo jiný zvenku (někdy (často) je to bohužel cizí hlas z vnitřku naší vlastní hlavy. 

Proto to spojení hlavy a těla, spíš tedy ve většinovém případě znovu připojení těla k hlavě.
Potřebujeme mít schopnost, chcete-li kompetenci si tyto hranice, ten vnitřní prostor udržovat a sami rozhodovat o tom, co dovnitř pustíme a co NE. Co tam bude.
To vyjádřené NE je to, co tento prostor vymezuje. NE je ten vrátný, hlídač, pohraničník.
Teprve když máme hranice a pohraničníka. Když používáme ten filtr na vstupu, může ve vzniklém prostoru být uslyšen náš pravdivý hlas a pak, v tom prostoru, může konečně zaznít i pravdivé ANO pro „něco“…
Pak se teprve můžeme efektivně zdrojovat. Rozhodovat o sobě a o tom čím se zdrojujeme.
Pak se můžeme stát pány a disponenty svojí vlastní životní energie.

Takže, přesně jak v té pohádce.
Nejprve Mrtvá voda. (Nejprve NE.) Ta zcelí hlavu a tělo. Ta znovu vybuduje hranice a vytvoří prostor pro Živou vodu.

Pak přijde na řadu voda Živá. Ta přinese živost, mládí a vitalitu. Energii… Radost.

Jedno bez druhého nefunguje. Špatné pořadí je taky na prd…

P.S. Živou a Mrtvou vodu Jiříkovi přinesli krkavci, které nasytil (dal jim, bez váhání, svého koně) když byli ještě malá písklata opuštěná rodiči.
P.S.S. Možná je důležitější ta Mrtvá voda. Když je vytvořen prostor, tak ta Živá se objeví. Nějak vytryskne sama.
P.S.S.S. Zdroj http://www.cist.cz/Pohadky/zlatovla.htm
P.S.S.S.S Roli Zlatovlásky v celém příběhu nebudeme řešit, to by bylo na dlouho.