Hodný kluk slýchával 2

Navazuji na minulý článek o HODNÉM KLUKOVI.

TOHLE JE JEN JINÁ VARIANTA VÝVOJE.

ZAČÁTEK JE STEJNÝ – KONEC JINÝ.

Jednou jeden hezký klučík slýchával, když byl malý:

“Buď prosím hodný, maminku bolí hlava. Musíš to pochopit. Buď HODNÝ. Prosíííím.”

“Buď prosím potichu, nedivoč nebo se budu zlobit a nebudu tě mít ráda.”

“Musíš mi pomáhat, mám toho moc a když mi pomůžeš, tak… (bude odměna).”

“Půjč holčičce svoje kolo. Ráda by se taky svezla. Jinak s tebou nebude kamarádit (a její maminka se mnou taky ne).”

“Když budeš zlobit, tak tě děti nebudou mít rádi.”

“Cože? Jak NE? Chceš abych se na tebe zlobil?”

“Nevztekej se! Vzteklounky nemá tatínek rád.”

….

“Tak jakou školu si vybereš? Mě by se líbilo, kdybys byl lékárník. Víš ten automechanik, jak sis vybral, je takovej…umazanej. To by mě mrzelo, kdybys byl umazanej. Vím, že tě baví auta a rychlost ale ten bílej plášť, víš,..to je “něco”. Toho automechanika si tam napiš jako druhý…Jo?”. “Tak dobře mami/tati.”

…..

…..

Máma s tátou pak (z ničeho nic) sedí u školního psychologa a nechápavě kroutí hlavou.

Jak se to mohlo stát?

Jak to, že jejich hezký a “hodný” klučík už půl roku nechodí do školy. Navíc krade v laborce chemikálie a vaří z nich někde v boudě u nádraží drogy a dýluje je spolužákům…krade, pere se,…

Tak drogy!?!

Tak proto je takový, rozčiluje se, je nesoustředěný, bla bla bla.

A my si mysleli, že to je jen puberta.

Takovej hodnej kluk…hmhmhm.

…

Tak ho zkusí trochu zkrotit. Přitáhnout. Vysvětlit mu, že není dobré držet se zlých kluků a holek, tam v “boudě”. To by jako (jejich) hodný kluk fakt neměl…Dokonce ho k tomu psychologovi dotáhnou taky. Všechno k ničemu.

…

Kluk pak “zmizí” ze světa.

1. Ponoří se do “kriminálního bahna”. Bojuje proti všem. Buduje si kariéru rebela.

REBELUJE PROTI VŠEM A VŠEMU!!! Proti systému, proti mužům, ženám, autoritám… Je sám. Úplně sám. Stal se z něj opravdu BAD GUY.

1. Zmizí v “divočině”. Je mimo systém. Bojkotuje všechno. Systém, rodinu (jako institut), autority… BOJKOTUJE (podvědomě) HLAVNĚ SEBE!!! Je sám. Úplně sám (možná má psa). Bydlí v zemljance v lese nebo “pod mostem”. Stal se z něj FAKT PODIVÍN.

Tohle, ta minulá varianta s vystřílenou poštou i tyto dvě, jsou možné, ale obvykle dost extrémní varianty “vzniku, vývoje a konce” Syndromu hodného kluka.

Strategie “sebepotlačování” v zájmu “přijatelnosti” se neosvědčila. Žádný zdravý vztah k sobě a ani k okolí nebyl vytvořen. Socializace se ve skutečnosti nezdařila… škoda nevyužitého potenciálu lidské bytosti. Snad příště…

O té “nejrozšířenější” variantě životního příběhu HODNÉHO KLUKA.

Sice ne tak zajímavě dramatické, ale zase opravdu velmi rozšířené, napíšu příště anebo se o ní něco můžete dozvědět třeba na https://evolucemuze.cz/syndrom-hodneho-kluka/.

Totiž ta “mírná” varianta syndromu je, podle mých zkušeností z práce s muži, přítomná (ve větší či menší míře) v životě každého dnešního muže. Lhostejno, zda si toho je nebo není vědom.

I v životě mém.