Hodný kluk slýchával 1

Jednou jeden hezký klučík slýchával, když byl malý:

“Buď prosím hodný, maminku bolí hlava. Musíš to pochopit. Buď HODNÝ. Prosíííím.”

“Buď prosím potichu, nedivoč nebo se budu zlobit a nebudu tě mít ráda.”

“Musíš mi pomáhat, mám toho moc a když mi pomůžeš, tak … (bude odměna).”

“Půjč holčičce svoje kolo. Ráda by se taky svezla. Jinak s tebou nebude kamarádit (a její maminka se mnou taky ne).”

“Když budeš zlobit, tak tě děti nebudou mít rádi.”

“Cože? Jak NE? Chceš abych se na tebe zlobil?”

“Nevztekej se! Vzteklounky nemá tatínek rád.”

A tak podobně. Prostě něco za něco. Hlavně být hodný a přijatelný.

Možná se to dá nazývat “socializace”. Ano, ve společnosti je třeba se nějak chovat, aby společnost mohla úspěšně fungovat.

Ale!!!

Někdy to totiž, když je “taková socializace” úspěšná, pokračuje přes:

“Tak jakou školu si vybereš? Mě by se líbilo, kdybys byl lékárník. Víš ten automechanik, jak sis vybral, je takovej…umazanej. To by mě mrzelo, kdybys byl umazanej. Vím, že tě baví auta a rychlost ale ten bílej plášť, víš,..to je “něco”. Toho automechanika si tam napiš jako druhý…Jo?”. “Tak dobře mami/tati.”

Nebo přes: “Ty jseš takovej hodnej, citlivej, chápavej. Ne jako ABCD. Toho zajímá, jen co mám pod sukní/ve výstřihu. S tebou se cítím taková.. no v bezpečí.” Ve skutečnosti si ale myslí: “Trochu dost nuda. Jeho jako nezajímá, co mám pod sukní? No aspoň, že mi zaplatil večeři a dobil kredit”. Hodnýho kluka to samozřejmě taky zajímá, co je pod sukní. Ale kdyby zlobil a chtěl se podívat, neměla by ho ráda. Ááále protože má strategii, tak ho to “jako” nezajímá. A ona ho “jako”(možná opravdu) má ráda – jako kamaráda. Pod sukni se ovšem brzy podívá ABCD.

Strategie “sebepotlačování” v zájmu “přijatelnosti” se, vypadá to tak, osvědčuje. Není to sice pro našeho HODNÝHO KLUKA žádná hitparáda ale je to bezpečný, pro všechny.

Fakt? Určitě?

Pokračuje to pak třeba takhle:

“Jo nedal jsem ti odměny. Ano vím, že tu sedáváš (a mícháš v laborce mastičky, i když tě to neba) přesčas. Musel jsem (tvoje odměny) ale dát EFGH, protože mi řekl, že jinak půjde ke konkurenci. Já vím, že ty to pochopíš. Slibuju, že příště už dostaneš taky…”. (Takže zase nic).

Hodný kluk jde domů. Cestou nakoupí. Doma uklidí. Zapálí vonnou svíčku a počká potichu na manželku, až se “mu” vrátí z “kafe s kamarádkama”. Představuje si, jak se (konečně zase jednou) podívá pod sukni. Aspoň snad nějaký pěkný bod dne, když už ty prémie neklapli. To by bylo, aby tohle neklaplo, když to doma všechno tak vytunil a připravil. Připravuje to tak a tuní přece opakovaně, tak jednou to vyjít musí. Ale manželku “bolí hlava”. Ach ty “kamarádky”. Unavili ji. Nemá náladu, chuť.

(Fakt? Vážně? Kamarádky? Aha.)

Tak zase nic…

Jak tohle může skončit? Třeba…

Hodný kluk musí na poštu. Manželce něco přišlo, s modrým pruhem. Asi zase někde blbě parkovala. Hodný kluk na to má málo času, protože musí spěchat do práce. Vzal směnu za kolegu. Je hezky, tak si šel, ten kolega, zahrát tenis. Přece mu nemůže říct ne, neměli by ho pak v práci kolegové rádi. Na schodech ještě ale pomůže staré paní s balíkem. Schody jsou dloooouuuuhý a jde se jim pomalu. To se ale tak má. Na poště je fronta. Nějaká holá hlava ho drze předběhne u okýnka (asi taky spěchá). Čas se krátí. Ale už už to bude. Ne, ta jeho přepážka se těsně před ním zavírá – paní poštovní úřednice má přece taky právo na přestávku, to hodný kluk chápe…

Hodný kluk tohle všechno “chápe” a polyká, a polyká ale už je toho plnej.

(VE SKUTEČNOSTI JE PRÁZDNEJ, UŽ SE TOTIŽ KOMPLET A VLASTNĚ NEDOBROVOLNĚ ROZDAL, DO DNA…)

Zbyl jen neovladatelný vztek, že on je až ten poslední…

Sáhne do aktovky, má tam pistoli. (Aby si aspoň trochu připadal jako BAD GUY, tak si udělal (tajně) zbrojní průkaz.)

Vytáhne ji a….výsledek >>> vystřílená pošta (sedm mrtvých – úřednice 2x, holá hlava 1x, babička 1x, náhodný kolemjdoucí 2x, a.. Hodný kluk taky).

Strategie HODNÉHO KLUKA zaměřená na “sebepotlačování” v zájmu “přijatelnosti” se, vypadá to tak, nakonec příliš neosvědčila. Nikomu.

P.S.: Jakákoliv případná podobnost s kýmkoliv, čímkoliv, podobnost celku nebo jakékoliv části příběhu s tvým je jisto jistě čistě náhodná. Náhodná?

P.S.S: Je to jen grafomanská nadsázka. Nadsázka?

P.S.S.S: Nemám nic proti lékárníků, automechanikům, ABCD, EFGH, kamarádkám, poště, holým hlavám…

Hodným klukům, kteří to o sobě neví se, ale snažím vyhýbat obloukem. Nevím, kdy budou úplně prázdní.