VZTAHY
(trochu kontextu, zarámování)
Ke všemu okolo nás máme nějaký vztah.
K sobě, k lidem okolo nás (žena, děti, rodiče, kolegové, sousedi,.. ke světu, k entitám (peníze, příroda, národy,... Bůh), k Životu.
Prostě ke všemu.
Vztahy mohou být buď vyladěné, vědomé - uvědomujeme si, vnímáme, víme, o co nám ve vztazích jde. Co si skrze ně zajišťujeme a co už ne. Pak je to v pořádku.
Jasné. Čisté. Průzračné...Vyživující.
Nebo jsou vztahy nevyladěné, nevědomé - neuvědomujeme si naší roli a pozici, v nich. Něco chceme, potřebujeme, žádáme, očekáváme,.. a nedostáváme. Někdy nevyřčeně vyžadujeme a cítíme se odmítnutí, podvedení nevidění. Pak to není ono.
Nejasné. Zamotané. Bolavé....Ubíjející.
Neintenzivněji obvykle prožíváme blízké vztahy, hlavně ty partnerské. Když jsou nevědomé, bolí to hodně. Nejvíc.
Obvykle tu nevyladěnost způsobuje nějaká naše nevědomá závislost. Něco hledáme, nějaký pocit který chceme skrze ten který vztah pro sebe získat. Získat nějaké "něco". Potřebujeme pro sebe uspokojit nějakou naší (legitimní) potřebu. Pokud ve vztahu chybí jasnost, světlo, vědomí si té své potřeby anebo nemožnosti ji skrz tento vztah naplnit a přesto v něm zůstáváme, vztah se stane závislým.
TERMÍN KONÁNÍ
3. 10. - 5. 10. 2025
Začínáme v pátek, v 18:00 hod. večeří.
Končíme po nedělním obědě, cca ve 14:00 hod.
MÍSTO KONÁNÍ
Sáblíkův mlýn Lomnička u Tišnova
Lomnička č.p. 26
(více informací o místě)
Zažiješ luxusní, vyladěné, přátelské prostředí.
CENA PROGRAMU
4.000,- Kč
PRŮVODCE
Karel Tůma
UBYTKO A STRAVA
3.000,- Kč
Cena za pobyt a stravu: 3.000,- Kč
Strava: Počítej s luxusním vege jídlem
Ubytování: 16 postelí (+meditárna)
Ubytování a strava se platí na místě,
po příjezdu, v hotovosti.
POČET ÚČASTNÍKŮ
max. 18
Visíme s partnerem na sobě, něco funguje a něco vůbec. Jsme spolu ve vztahu a nevíme proč vlastně.
Uvízneme - ani spolu ani bez sebe. Očekávání, nenaplnění, zranění, jizva a znovu dokola...
Staneme se s partnerem spoluzávislí. Možná na bolesti. Platí pro oba účastníky...
Když si tu konkrétní závislost uvědomíme, rozklíčujeme a rozpustíme ji, věci se pohnou z místa.
Přijde jasnost a vztah postoupí na další úroveň. Vidíme pak tu svoji "naivitu" chtít a trvat na něčem, co tam prostě najít nelze a zároveň stejně jasně vidíme, co tam je funkčního a co jsme skrz bolest neviděli, nevnímali. Uvidíme a zbavíme se svojí pošetilosti. Vyrosteme. Vztahově dospějeme.
Skvělé je, že rozpuštěním spoluzávislosti o nic z toho, co dobře funguje nepřijdeme. Odstraníme jen vliv toho, co nefunguje a to dobré zůstane.
A skvělé je i to, že svobodu a růst to přinese nejen nám ale i druhé straně ve vztahu. Práce jednoho na spoluzávislosti pomůže oběma spoluzávislým. Platí pro oba účastníky...
O závislých vztazích a rozpouštění těchto spoluzávislostí bude náš víkend.
POVÍM TI TAKOVÝ PŘÍBĚH, OBRAZ, Z MEDICINEWALKU...
(Medicinewalk je takový žánr, kdy osoba jde na celý dlouhý den do přírody a tam se potkává s různými "viděními", která jsou ilustrací jeho života. Poutník získává vhledy, obrazy, pocity, dojmy a někdy i uzdravení svého životního příběhu. Dostává, skrze to co vidí a odpovědi na svoje otázky. Dostává návody na svoje chování. Dostává ilustrace pro svůj životní příběh. Dostává se mu jiného úhlu pohledu a pochopení svojí situace.
Takové to ...AHA!)
ZASTAVENÍ PRVNÍ
Poutníka zavolalo místo, temné a smutné, kde byly (na první pohled) tři stromy.
Jeden starý, očividně ne úplně zdravý. Bylo na něm vidět, že nejprve rostl rovně nahoru a pak se něco stalo a strom se naklonil a aby přežil, opřel o vedle rostoucí mladší stromek. Ten jeho váhu nějaký čas nesl ale pak se i on musel opřít a další stejně starý strom. Ten třetí, rostl přímo ale bylo vidět, že ty dva ho tíží a omezují... a časem zřejmě i on podlehne. Pokud se taky neopře o další generaci. Krčil se tam (v hrůze) ještě jeden, úplně mladý...
Žádný ze stromů nemohl růst jak by potřeboval.
Jeden, ten nejstarší pod vlivem nějaké události a ty dva protože prostě nemohli jinak. Žít a růst se musí. Větve měli všechny propletené a o sebe odřené. Vzájemně se zbavovaly životního prostoru.
Moc blízko a moc opřeni jeden o druhý...
Náš poutník to nazval obrazem jeho dosavadního života. Matka se o něj opírá jako o "partnera" a on, aby to ustál vyžaduje oporu od své partnerky. Takhle se mu o nelíbí...
Moc blízko a moc opřeni jeden o druhého...
Plní očekávání, že druhý nás spasí. Zachrání. Naplní naše potřeby a touhy. Takhle svoboda nevypadá. Takhle vypadá vězení.
ZASTAVENÍ DRUHÉ
Druhé místo vypadalo o poznání radostněji. Vlastně úplně přirozeně. Svěže. Živě.
Tři různé stromy, mezi nimi krásná a jemná tráva. Čisto, světlo, sluncem zalité.
Dva vzrostlé stromy, každý jiný, rostly rovně nahoru, přímo do nebe. Měly dostatek místa. Nahoře v korunách se jemně dotýkaly a hladily větvemi a zároveň bylo jasné, že někde dole pod zemí mají propletené kořeny.
Skoro v přesném troúhelníku k nim patřil ještě jeden mladý stromek. Taky měl dost místa i světla, aby si mohl růst jak potřebuje. A když pak náš poutník rozhrnul trávu u jednoho ze stromů, našel tam úplně malý semenáček, který se teprve chystal ukázat.
Jasný troúhelník, kde každý roste sám za sebe. Dost místa a zároveň propojenost. V hloubce, v kořenech.
To byl pro poutníka jasný obraz toho, kam by se chtěl posunout. Dopracovat. Do vztahu, rodiny, kde je každý sám za sebe. Individuallitou a přitom součástí "soustromí". I ten semenáček ilustroval rodinné plány na rozšíření.
Dost místa a svobody pro každého. Dost místa a zároveň propojenost v kořenech a té části vize, která je společná.
Svoboda a sounáležitost. Spolu, protože chci a můžu...
ZASTAVENÍ TŘETÍ (VYŠŠÍ DÍVČÍ..)
Poslední místo bylo o majestátním dubu, který sám stál v lese. Obklopen jinými všelijakými stomy.
Mocný, velký, zdravý, moudrý a zkušený protože zažil mnoho zim. Mnohokrát shodil listí a mnohokrát se znovu zazelenal. Jeho koruna byla domovem pro mnoho tvorů. Stál tam a poskytoval bezpěčný stín a místo k odpočinku pro kohokoliv, kdo to zrovna potřebuje.
Dělil se štědře o svoji velikost...
Svébytný, sám sebou uprostřed ostatních...
Zcela za sebe, pouze za sebe...
Zdroj moudrosti, bezpečí a přijetí.
Lidskost, laskavost a podpora pramenící z nadbytku.
PROČ JE DOBRÉ ZKOUMAT SVOJE VZTAHY A V NICH SKRYTÉ, NEVYDĚNÉ ZÁVISLOSTI?
- Vztahy jsou klíčové pro náš pocit "být na světě", žít. Život je ve velké míře o vztazích.
- Máme-li ve vztazích nejasno, tak buď vztahy vlastně nemáme nebo stále dokola navazujeme vztahy, které havarují (obvykle podobným, opakujícím se způsobem).
- Spoluzávislost obvykle nekončí rozchodem, přetrvává i po rozchodu, jen v jiné "odložené" podobě. Něco nás stále spojuje (nevypořádaný majetek, děti a jejich výchova, společní kamarádi,...)
- Co se nám nedaří v jednom vztahu, obvykle v nějaké míře drhne i ve vztazích ostatních, méně důležitých. (Necítím se dostatečně vítán partnerem, a obvykle ani jinými lidmi. Důležité je to "necítím se". Nic to totiž nevypovídá o realitě nebo názoru partnera.)
- Očekávání, představy a projekce z jedné i druhé strany, někdy úplně překrývají skutečnost - vlastně se vůbec neznáme. Spoluzávislost (nesvoboda) nám zabraňuje v tom opravdu se vzájemně poznat.
- Když vědomě neznáme svoje očekávání a potřeby ve vztahu, tak si neomylně vyhledáváme "nevhodné" protějšky aby se potvrdilo "že to nejde". Šlapeme na stále stejné hrábě.
- Ve spoluzávislých vztazích obvykle hledáme a vyžadujeme to, co jsme očekávali (měli dostat) dávno dřív. Chceme správnou věc, ovšem po nesprávných lidech.
- Spoluzávislý vztah můžeme vytvořit s kýmkoliv. S dětmi - pak je ovšem nesmírně zatěžujeme, jim to nepřísluší. V zaměstnání - hledáme tam něco, co tam nemá místo (přijetí, ocenění,..) není to rovnocená transakce.
- Ve spoluzávislém vztahu se chováme jako narkoman - když nedostaneme dávku, máme absťák a zlobíme se na toho, kdo nám ji jakoby měl dát. Případně se podbízíme, pitvoříme, ohýbáme, aby ji dal. Ztrácíme tím sami sebe i sebe navzájem.
- Skrze bolest způsobenou tou temnou, nepoznanou částí vztahu, nedokážeme vidět to, co je ve vztahu dobré a na čem se dá stavět.
Posvítit si do vztahu pomůže uvidět, co je zdravé a na čem se dá stavět. Jasnost ukáže i to, co je možné ještě ladit ... a i to, co do vztahu už nepatří.
Temnota vztah dříve nebo později udusí nebo zombifikuje.
Světlo naopak umožní vyrůst. Oběma.
CO TĚ NA VÍKENDU ČEKÁ?
- Bezpečí
- Kvalitní sdílení a sladění se se skupinou
- Dobrá společnost (i možnost samoty, poodstoupení v přírodě)
- Offline (doporučuji, nenutím)
- Relaxace, meditace, vizualizace, tranformace, legrace,...
- NLP techika na rozpuštění spoluzávislosti ve vztahu (vztazích)
- Konstelační náhled na tvoje vztahové záležitosti
- Možná konstelace na "aktuální témata" které si (nebo jiní účastníci) přivezeš
- Trauma informovaný přístup (jemně, laskavě, bezpečně, s přijetím, krok po kroku,..)
- Výborná a vyladěná strava
- Báječné, příjemné a bezpečné místo (i sauna, i klid, i příroda, i krásno,...)
- a hlavně jiné úhly pohledu na sebe a svoje vztahy
Všechno v lehkosti a plynutí, bytí s tím, co bude potřeba.
Bytí v můžu a chci. Žádné "musím" nebo "měl bych". Prostě pouze zdrojově.
S humorem, v přijetí, laskavosti a pohodě.
Líbí? Volá tě to?
Tak se přihlas. Stačí vyplnit formulář.
Ozvu se.
Článek o vztazích na blogu Jiný úhel pohledu
Představte si, že máte zahrádku. Prostě jste se jednou pro ni rozhodli. Chvíli jste sice váhali, chvíli jste hledali, ale pak si ji pořídili. Je jedno, jestli je na vesnici nebo v zahrádkářské kolonii ve městě.
Prostě UŽ JI MÁTE.
Je vaše. Máte od ní klíče na kroužku.
Máte na ní papír – „doživotně” je vaše…
No a co teď s ní?
(pokračování tady na blogu)
Ještě jiný text o vztazích na Jiný úhel pohledu
Pár (jakože dva) vtipů pro pobavení. Chachacha.
No je to spíš k zamyšlení. Hlubokému…První:
Dva chlápci se baví na zastávce.
– „Včera jsme se hustě pohádali s manželkou, fakt drsně…“
– „Tý jo!!! Fakt? A??“
– „Nakonec jsem ji, ale donutil kleknout na kolena…“
– …???
– „Klečela, …
(pokračování tady na blogu)
Máš otázky? Ozvi se mi, klidně…,
- můžeš zavolat,
- napsat mail,
- SMSkovat,
- nebo se můžeme potkat osobně...
- můžeš se taky zastavit na nějakém kruhu v Praze na Plechárně
Těším se na setkání na Sáblíkově mlýnu, už za...