AUTORŮV ÚHEL POHLEDU

Jak žiji, tak kromě toho, že postupně stárnu se i vyvíjím. Čím dál víc se mění můj postoj k životu, ke světu, k sobě, a i k mojí práci. Býval jsem tak trochu inkvizitor, zaháněl jsem lidi do ráje klackem,… ale rostu. Vyrostl jsem. Dozrál. Asi se tomu říká zkušenost,…

Možná jsem si konečně uvědomil a lépe chápu o čem je život.
Zjistil jsem, že některé věci fakt neumím, nezařídím, nedoručím. Prostě nejsou moje parketa. Nejsou v mých silách. Nepřísluší mi…
Ale na druhou stranu se tím ale i dost vyjasnilo, to, co moje parketa je. Co je v mých silách, co mi přísluší, co umím…

Aktualizuji, upřesňuji, cizeluji si to pro sebe každý den, každou minutu, každý nádech.

Žiju normální, běžný, skoro obyčejný život a to nutně přináší výzvy, úspěchy, vzlety, ale i pády a kreše a z nich nové další poučení…a tak dokola. Inu zkušenost..

Mám ženu, dvě malé dcery, dospělého syna, rodiče, přátele, klienty, sousedy, zahradu,.… tedy přesněji jsem v mnoha různých rolích. To určitě znáte a víte jak se to umí větvit a zesložiťovat, tak nějak samovolně. Hmota si prostě říká o pozornost a nikdo z nás toho není v této realitě ušetřen.

Žití mého života, v celé jeho komplexnosti, je samo o sobě dost dobrý tréninkový polygon pro ověření si všeho, co o Životě a Světu chápu. Moje práce, „profese“, i když nejvíc se mi líbí slovo poslání (byl jsem poslán) průvodce, mentora, umožňovače změn... přináší další a další impulzy dál zkoumat.

Všechno toto nasbírané a zkoumané formuje a propisuje se do všeho. Ahá, „všechno souvisí se vším“, kdo by to byl řekl? I do partnerství, i do rodičovství a samozřejmě i do toho mého „poslání“.

Ať už facilituji kruhy, vedu nějaký výcvik, nějakou individuální „zakázku“ nebo se jen prostě s někým potkám, vždy se snažím o něco, co by šlo označit slovem „přístav“.
Ono to slovo vyvolá v každém nějakou jinou představu, jako každé slovo a tak je třeba trochu to rozepsat a tu představu upřesnit, rozšířit. Jiné přesnější slovo ale zatím nemám…můžeme zkusit přijetí, bezpečné místo, útočiště, útulna,…ne. Slovo “přístav“ se mi líbí nejvíc.

Ale abych tu představu upřesnil, přiblížil, mám pro to obraz, podobenství. Je sice delší ale výstižnější.

To co dělám je, že provozuji přístav pro lidi. 

My lidé, jako ty lodě, plujeme oceánem Života, někdo mořem, někdo jen po jezeru, někdo objevuje dálky a někdo se moc nevzdaluje od pobřeží… a přitom plutí, používání lodí, při tom žití se ty naše lodě opotřebovávají. Zásoby se spotřebovávají. Posádka se unavuje… Někoho porouchá náhlá bouře, někoho srážka s jinou lodí, někoho zima/vedro, někdo obroste korýšem, někomu dojde jídlo…
To si určitě dovedete představit.

No prostě každá loď čas od času potřebuje do přístavu. Nebo na nějaké místo, kde se opraví to rozbité, kde se doplní zásoby, palivo. Kde si posádka odpočine a najde chuť na nové dobrodružství. Spolu můžeme tu loď opravit, přizpůsobit a připravit pro příští cestu, vytunit ji, aktualizovat. Můžeme naplánovat trasu kudy ta která konkrétní loď může dál plout (znáte to, vyrazil zkratkou pro koření a přivezl zlato).

Přístav je prostě přístav.

Můžeš v něm zakotvit, zrelaxovat, nabrat sílu a pak zase vyrazit na další cestu. Za dalším dobrodružstvím, na další plavbu. 

K tomu lodě jsou - k plavbám.

Lodě plují a přistav tu je pro ně, když ho potřebují. Šťastnou plavbu, klidně pluj.

Přístav tu je, když budeš potřebovat. 

Přístavy tu jsou.

Karel, náčelník a správce přístavu
30. 4. 2024