Často žijeme svůj život tak, že JEN držíme. Držíme a držíme a držíme. Jakoby "PŘIJÍMÁME" to, co se nám děje. Ale ve skutečnosti jen držíme, držíme, vydržíme..zatnutý zuby.
Držíme dokud se to, jak doufáme, nějak samo nezmění.
Nebo dokud pod tou tíhou nepadneme.

Někdy se od toho snažíme utéct. Shodit tu tíhu života ze svých beder a ulevit si. A někdy se to povedeme a utečeme...nebo to hodíme na záda někomu jinému...jenže nakonec nás to dožene. Nakonec nás ten náš shozený náklad doběhne a my zjišťujeme, že ho máme na zádech znovu. A často ještě težší.
Je to jen útěk od něčeho. Ještě to není cesta k něčemu...

Někdy na to celé koukáme, stále jen držíme, a už víme, že musíme něco změnit my.
Ale zatím za Boha nevíme, co můžeme změnit a jak to můžeme změnit.
Proměnit v co ???
Aby to bylo tak, jak chceme, potřebujeme, toužíme to mít.
Jakoby nic nezabírá, nic nefunguje, jsme jen vysílení...

Jak z toho ven?

Z nějakého úhlu pohledu to nejde. Shodit "břímě života". Jakmile jednou žijeme, tak si ho neseme. A díky Bohu za to.

Co udělat lze, je poskládat, přeskládat si ho na těch zádech tak, aby se to dobře neslo.
Aby byl na těch zádech příjemný, radostný, a aby nás bavilo ho nést.

No jo. Co je ale to, co je pro tebe příjemné? Co je to co tě baví, co je příjemné a radostné a přitom udržitelné. Dlouhodobě. Mluvíme o životě, o životní cestě, o dlouhodobých záležitostech. Ne o nějaké krátkodobém potěšení a ulevení si. To by byl ten útěk. Po kterém nás to nakonec zase znovu dožene.

Mluvíme o něčem hlubokém, podstatném, trvalém...téměř celoživotním.

Co chceš? Co potřebuješ? Co chceš vnímat, prožívat? Ty....
Ne tvoje rodina, ne tvoji rodiče, ne tvoji "kamarádi"... co chceš ty?

To je první krok. Definice, ujasnění, možná přiznání si toho, jak chceš vnímat, prožívat, pamatovat si svůj život?
CO je TO ONO?
Co je ten tvůj pevný základ? O který se můžeš vždycky opřít.
Co je ta tvoje "polárka", která tě na tvojí cestě vede. Která tam vždycky byla a je a jen ji teď možná není vidět. Je dočasně skrytá za mračny "každodenních povinností", za neléčenými zraněními, křivdami  a traumaty, za projekcemi jiných lidí na tebe, za okolnostmi...
Jen ji ZROVNA teď nevidíš... ale je tam. Jistojistě.

Když víš (aspoň přibližně), kde je tvoje polárka. Tedy když máš v sobě živou, aktivní vzpomínku, na to, jak to vypadá, jak se cítíš, co prožíváš, když jsou věci správně. Když víš, co chceš (většinově) prožívat, už jsi na cestě. Máš v rukou mapu.
Když to nevíš, jsi odsouzem k bloudění.

Potřebuješ v sobě najít tu mapu. Ten otisk. To uhranutí "polárkou". Ten směr.

Jak se to hledá?

Především potřebuješ vystoupit, odpojit se z každodenního shonu. Z rutiny.
Zastavit se. Uklidnit...
V tom každodením shonu, v tom běhu životem musíš totiž koukat pod nohy, kam šlapeš, a tam polárku težko spatříš. Nanejvíš nějaký její klamný odraz v blátě...
Je prostě fajn se na chvíli zastavit, sklidnit, rozhlédnout se a zvednout hlavu, pohlédnout nahoru ke hvězdám...
Možná si na chvíli i lehnout na záda a jen tak na ty hvězdy koukat...nebo do sebe.
Hlavně spíš do sebe.
Trochu se tam, v tom svém prostoru pošťourat a zrevidovat svoje touhy, potřeby, důvody, cíle, hodnoty, přesvědčení, mechanizmy, vzorce...ujasnit si svoje PROČ.
Vyházet harampádí a starý a cizí krámy.

Uklidit si. UJASNIT SE. Zvolit si.

Ano ujasnit se. Zvolit si. Co to je, co opravdu hledám.
Jaký je můj obraz mojí budoucnosti? 
Možná přesněji, obraz pocitu z budoucnosti. Bez konkrétních obrazů a forem.
Ten pocit je to hlavní. Ten pocit, který hledáme je to, co je cílem i palivem a vlastně i tou mojí polárkou...

Na víkendu budeme dělat to nejdůležitější...
Zvedat hlavu, dívat se po nebi, hledat a nacházet polárku. (To je jen podobenství).
Budeme se zpomalovat, až zastavovat. Budeme se zdrojovat, uklízet si v sobě, ujasňovat se a (znovu)objevovat co je to FAKT DŮLEŽITÉ. TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.

• Budeme aktivovat vzpomínku na to, jak to vypadá,
  když je v tvém životě všechno správně a v pořádku.

Koukneme se na 

• Zdroje a to, o co se dá opřít,... 
• Překážky, nefunkční vzorce a jiné komplikace a odkud se berou,...a co nás učí.
• Hodnoty, které to vlastně všechno určují a řídí,...
• Vydefinujeme si obraz té správné budoucnosti, dovolíme si snít.
• Naplánujeme první kroky na cestě.
• Osaháme si praktické tipy, jak si osvojit laskavou disciplínu, nutnou k dalším
  a dalším krokům.
• ...a pak vyrazíme na cestu vstříc novým zítřkům.

• můžeš zavolat,
• napsat mail,
• SMSkovat,
• nebo se můžeme potkat osobně...
• můžeš se taky zastavit na nějakém kruhu v Praze na Plechárně