Pojmem "Hodný kluk" se obecně označuje strategie chování, kterou jsme si osvojily v dětství a mládí. Je to způsob chování, který nám má zajistit bezpečí a sounáležitost. Bezpěčné sounáležení. Možná někdy i prostě skrze to, že potlačujeme svoji přirozenost, svoji opravdovost, svoje cítění a vnímání a chování a svoje potřeby. Chováme se pak tak, jak si myslíme, že je „správné“ a „vhodné“ k tomu, abychom byli přijatí, a mohli sounáležet. Abychom byli čitelní dle očekávání pro okolí. Abychom mohli patřit k tlupě, ke které (si myslíme) patřit potřebujeme a třeba (jako bonus) v ní byli i oblíbení.

(Tak třeba i holohlavý a potetovaný příslušník „ultras hooligans“ může být ve své podstatě "hodným klukem", jen to má poněkud drsnější podobu.)

V realitě může mít tato strategie velmi mnoho různých konkrétních podoba a projevů. 
Může se projevit v blízkých a důležitých vztazích.
Může se projevit v hierarchických vztazích (zaměstnání, rodičovství, systém). 
Má různé symptomy jak se projevuje - jsme úslužní, nezdravě submisivní, jsme neviditelní.
Nic nepotřebujeme a nechceme, rozhodně ne veřejně a otevřeně. Potlačujeme svoje potřeby, názory, emoce, pocity a projevy - nejsou přeci důležité.
Prožíváme neopodstatněný stud a oddělenost. Přestože „patříme“ připadáme si „nepatřiční“.
Máme nedostatek energie, rozhodnosti, záměru,… Bojíme a vyhýbáme se konfliktům.
Máme nedostatek důvěry, otevřenosti a odvahy.
Slepě nebo účelově přebíráme cizí (někdy se tomu říká) společné hodnoty, názory, zvyky a rituály.

Hodnoklukovství je velmi rozšířené. Někdy je to mírné a dá se s tím docela dobře existovat, někdy ale může být velkou komplikací. Ničí komunikaci, vztahy, pocit ze života a někdy se může podepsat i na zdraví. Postihuje stejně muže i ženy. Muže ale asi trochu více. Nebo je u nich patrnější, u žen skrytější. 

Zmírnit symptomy, poléčit ten syndrom, se dá jen postupnými kroky. Tím, že je to obvykle velmi stará strategie, došlo k tomu, že je tzv. „vtělená“. Stal se z ní automatizmus, který je vepsaný do automatických tělesných reakcí. My někde v rozumu sice víme, že to, co děláme nám neslouží a že se to nehodí, ale než si rozumem všimneme, zjistíme, že už zase jednáme podle starého scénáře.
"Už to zase děláme".
Postupným, pomalým a laskavým zkoumáním těchto svých scénářů a postupným a opakovaným prožitkem jiných, lepších scénářů je možné ke staré „strategii Hodného kluka“ vytvořit alternativu.
Nový způsob, jak se zachovat.
"Přestat to dělat".

Nebýt hodným klukem neznamená být nehodným, zlým, nebo rebelem, asociálem.
To jen jiná, ještě víc převrácená forma „hodnoklukovství“.

Je to jinak. Protipólem hodného kluka je člověk, který umí a může být sám sebou.
Může být citlivý, soucitný, sebe-si-vědomý, otevřený, vstřícný...
Umíme-li a můžeme-li být sami sebou, když zdravě známe svoji hodnotu, svoje hranice, a žijeme sami sebe, můžeme naplno sounáležet a někam svobodně patřit.

Zvenku to může vypadat „hodnoklukovsky“ ale zevnitř je to jiné, a pozná se to pocitem.
Naším vlastním vnitřním pocitem ze sebe.

Pochopení celého konceptu hodnoklukovství nám v uzdravení velmi pomůže.
Ale prožitek v tomto případě skoro nic nenahradí.

Na víkendu s tématem „Hodný kluk“ se zaměříme právě na prožitek nových zdravých a zralých způsobů chování.
Znovu objevíme pocit, když je NE, ANO, NEVÍM autentické a vnitřní. Jak jen to aktuálně jde.

Je to jako znovu objevit cestu skrz hustý les s tu znovu a znovu prošlapávat, aby už znovu nezarostla, jako zarostla kdysi, když jsme se rozhodli, že se budeme přizpůsobovat, potlačovat, pitvořit,.. jen abychom mohli „někam patřit“.
Zjistíme, zažijeme, že můžeme patřit, i když budeme sami sebou.
A možná můžeme patřit ještě víc, ještě jinak, silněji a přitom svobodněji…

NEVÍM - na víkendu se dotkneme autentického nevím. Proč se ho jako hodní kluci bojíme? Co je na něm špatně? Jak vypadá a projevuje se nepravdivé nevím. Jak se u toho cítíme a jak se cítíme, když si nevědět dovolíme - to vyzkoumáme.

Nevím je jako „oddechový čas“. Time out. Čas na orientaci, pravdivé zorientování se v situaci.
Když se ho bojíme, když se bojíme vypadat nerozhodní nekompetentní,.. tak se tváříme že víme.
Ale je to nepravdivé,.. a náročné. Je to jakoby neautentické ANO nebo NE, které nás ale dovede zase jen k tomu, že ocitneme zase úplně jinde než být chceme.

Když překonáme strach z nejistoty, z toho nevím, z toho „trapného ticha, které následuje po vyřčeném nevím“, tak tím dáme šanci našemu pravdivému vnitřnímu impulzu aby se mohl rozvinout a projevit a my se mohli pravdivě rozhodnout.

Čím jsme v tom zkušenější, tím dřív opravdu jasně „víme“, tím dříve ten vnitřní hlas slyšíme.

Zjistíme také, jak zní naše autentické ANO.
Čemu (komu) chceme ve svém životě říct ANO, čeho chceme ve svém životě prožívat víc protože nás to zdrojuje.
Když víme, co chceme, můžeme každé svoje rozhodnutí, každý svůj krok porovnávat - směřuji tam kam chci? Ano? Ne? Možná jdu oklikou ale jdu správně…
Někdy to ano nemusíme mít přímo v rozumu, v obrazech, ve slovech ale najdeme ho pocitu.

Pravdivé a naplňované ANO no nám přinese zazdrojování. Kapacitu a energii na další kroky.  

Zdrojování se je druhým zásadním tématem pro zbavení se syndromu hodného kluka.
K čemukoliv, k jakékoliv změně, i k uzdravení je třeba energie, chcete-li životní síla. Tu získáváme z našich „zdrojů“.
Vědět, co mě zdrojuje, posiluje, energetizuje je už skoro polovina cesty.

Zdrojem může být nějaká činnost, nějaký stav, nálada, bytost nebo třeba i životní hodnota…opravdu je ta škála široká a i individuální. Některé zdroje jsou dočasné, závislé od situace, dočasně nedostupné, některé třeba aktivní, jiné klidné, některé „hmotné“ a některé „spirituální“. Některé skutečné a některé josu zrádné...

Mít jasněji v tom co je mým zdrojem se hodí. Nejen pro hodné kluky v procesu léčení. To se hodí každému.

No a nakonec bude fajn zjistit a osvojit si, co je naším hlavním motorem. Klíčovým zdrojem. Hodnotou, o kterou se můžeme vždycky opřít a která bude tím, k čemu chceme dobrovolně směřovat. Něco co vždy bude v základu našeho jednání.

Jsme to MY SAMI.
Ať už si pod tím slovem představíme cokoliv.
A právě uvědomění a prožitek důležitosti tohoto je základním zdrojem pro proces léčení se.

(Ne definitivní vyléčení, vždy budeme na někom, něčem závislí).

Vize, záměr, směřování, hodnoty, vědomí si toho co je to „to nejdůležitější“ je prostě další zásadní téma pro přijetí sebe sama, situace, okolností a znovunalezení dobrého pocitu ze Života.

• Pracovat na víkendu budeme s prožitkem v různých cvičeních a fyzických aktivitách. 
• S prožitkem a uvědoměním vzešlým ze společného bytí a sdílení. 
• S informacemi, výkladem, obrazy a příběhy „pro hlavu“. (Dobře informovaná a motivovaná hlava je dobrým pomocníkem našemu tělu).
• Bude nějaký rituál a nějaká vedená imaginace na zdroje.

Je na co se těšit. Do víkendu jsem vložil to nejlepší co jsem nasbíral za roky vedení výcviku Přestaň být hodným klukem (buď radši sám sebou), na Mužské síle, na absolvovaných sebezkušenostních kurzech a i ve své vlastní terapii… 

Co s sebou, jak se připravit a vybavit se dozvíte v přípravném e-mailu, který pošlu přihlášeným.

Tento víkendový kurz je určen především těm mužům, kteří již mají s podobnými akcemi (nebo se mnou) už nějaké zkušenosti.

O syndromu hodného kluka si můžete přečíst na blogu, najdete tam celou řadu článků, věnuji se tomu dlouho...

Potřebujete-li k této akci cokoliv dalšího vědět, klidně se mi ozvěte. Odpovím co budu vědět.
mail: karel.tuma@ktuma.cz
mobil: 724 613 631